ECLI:CZ:US:2015:4.US.2223.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2223/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Borise Vlnase, zastoupeného JUDr. Karlem Stečínským, advokátem se sídlem Ohradní 1352, P.O.BOX 27, 140 00 Praha 4, proti usnesení policejního orgánu Obvodního ředitelství policie Praha 4 č. j. ORIV-76429-47/TČ-2012-001492 ze dne 24. 9. 2013, usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 sp. zn. 3 ZN 3117/2013 ze dne 3. 1. 2014, vyrozumění státní zástupkyně Městského státního zastupitelství č. j. 3 KZN 841/2014-5 ze dne 18. 3. 2014 a vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1709/2014-7 ze dne 13. 5. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo být porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto předpoklady z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti rozhodnutí policejního orgánu a na něj navazujícímu usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu k podání ústavní stížnosti. Posledně uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 20. 1. 2014, přičemž stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 26. 6. 2014, která Ústavnímu soudu došla 30. 6. 2014, tedy zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. K tomu je třeba poznamenat, že následná podání stěžovatele, která byla vyhodnocena jako podnět k výkonu dohledu dle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších změn, požadující "přezkum" rozhodnutí státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 o zamítnutí stížnosti již nepředstavují zákonem (trestním řádem) předvídané opravné procesní prostředky, které mohou vést ke zrušení rozhodnutí o stížnosti dle §141 a násl. trestního řádu. Následná vyrozumění reagující na tyto podněty na rozhodnutí o stížnosti instančně nenavazují, a nelze na ně tedy pohlížet jako na prostředky způsobilé napravit porušení základního práva stěžovatele či toto právo ochránit, jak má na mysli ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o výhrady stěžovatele směřující proti vpředu citovaným vyrozuměním státních zástupců příslušných státních zastupitelství, není Ústavní soud k jejich projednání příslušný. Institut dohledu dle zákona o státním zastupitelství je koncipován výhradně jako výkon oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství (srov. dikci §12c cit. zákona), nikoli jako nástroj jiných subjektů práva sloužící k přezkumu pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Ostatně, jak dal Ústavní soud najevo ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 3889/12 ze dne 21. 1. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), "[t]oto sdělení není rozhodnutím, neboť postrádá nejen jeho formální, ale i materiální znaky, jelikož nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti stěžovatele. Stejně tak jej ale nelze považovat ani za tzv. ‚jiný zásah' orgánu veřejné moci, protože svoji povahou je toliko sdělením výsledku určitého administrativního postupu, který Ústavní soud není oprávněn korigovat" (bod 7).
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděně podaný, zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) téhož předpisu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. ledna 2015
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj