ECLI:CZ:US:2015:4.US.2998.14.1
sp. zn. IV. ÚS 2998/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. K., t.č. ve výkonu trestu ve věznici Ostrov nad Ohří, právně zastoupeného Mgr. Kateřinou Vávrovou, advokátkou se sídlem Advokátní kanceláře JUDr. Ladislav Vávra, Karlovy Vary, Moskevská 66, směřujícího proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. listopadu 2012, č.j. 19 T 88/2012-351, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, v němž brojil proti usnesení Okresního soudu v Sokolově, které mu bylo doručeno dne 9. září 2014, jímž mu měl soudce zamítnout návrh na obnovu řízení, neboť v něm neshledal požadované novum. Neprovedl přitom navrhovatelem požadovaný výslech svědků.
Uvedené podání ovšem nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podání především nesplňovalo podmínku povinného právního zastoupení (§30 odstavec 1 zákona o Ústavním soudu), a dále navrhovatel neuvedl, proti čemu konkrétně jeho podání směřuje (§34 odstavec 2 zákona o Ústavním soudu), neuvedl, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva (§72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu) ani nepřiložil jeho kopii (§72 odstavec 6 zákona o Ústavním soudu). Proto byl, dopisem ze dne 30. září 2014, doručeným mu dne 2. října 2014, vyzván, aby vady podání odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta v trvání 30 dnů od doručení výzvy. Současně byl poučen, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady podání odstraněny, bude podání odmítnuto podle ustanovení §43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu.
Dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. října 2014, požádal navrhovatel o prodloužení lhůty, neboť byl Českou advokátní komorou vyzván k doložení podkladů pro ustanovení advokáta. Navrhovateli byla prodloužena lhůta k odstranění vad podání do 15. listopadu 2014. Dne 6. listopadu 2014 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc právní zástupkyně, společně se žádostí o zaslání informací o ústavní stížnosti, neboť navrhovatel veškerá podání k Ústavnímu soudu učinil výhradně vlastnoručně, bez kopií. Právní zástupkyni byly poskytnuty kopie podání navrhovatele; dne 13. listopadu 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost. V ní stěžovatel brojil jen proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. listopadu 2012, č.j. 19 T 88/2012-351, který nabyl právní moci vyhlášením, jehož vyhotovení mu však nebylo nikdy doručeno. Navrhovatel uvedl, že podává ústavní stížnost, přestože se práva na odvolání vzdal, neboť se domnívá, že rozsudkem byla porušena jeho základní práva.
S ohledem na okolnosti případu si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 19 T 88/2012. Tento spis byl připojen ke spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 4 T 57/2014, v jiné věci navrhovatele. Teprve poté, co Okresní soud v Chebu vynesl rozsudek, byl požadovaný spis zapůjčen Ústavnímu soudu.
Ze spisu Okresního soudu v Sokolově se podává, že navrhovatel byl stíhán ze spáchání přečinu vydírání dle §175 odstavce 1 trestního zákoníku, a napadeným rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu 60 měsíců, přičemž nad ním byl vysloven dohled; byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené částku 12.300,- Kč; se zbytkem nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Souběžně byl navrhovatel zproštěn obžalob pro skutek maření výkonu rozhodnutí soudu, za účelem zmaření trestu, neboť se neprokázalo, že se žalovaný skutek stal. U hlavního líčení, konaného dne 27. listopadu 2012, č.l. 347-350, byl navrhovatel osobně přítomen vynesení rozsudku. Po poučení o opravných prostředcích se vzdal práva na odvolání, a to nejen za sebe, ale i za další osoby, které mohou v jeho prospěch odvolání podat; vzdal se rovněž písemného vyhotovení odůvodnění.
Ze spisu je dále patrné, že ihned po vynesení rozsudku byl tento doručován účastníkům řízení. Státnímu zástupci byl doručen dne 29. listopadu 2012; poškozené dne 3. prosince 2012. Písemnost určená navrhovateli byla pro jeho nezastižení uložena a po marném uplynutí lhůty byla vrácena soudu (č.l. 354). Další neúspěšné pokusy o doručení rozsudku prostřednictvím Policie ČR, proběhly dne 27. prosince 2012 (č.l. 363); a 23. ledna 2013 (č.l. 365). Teprve dne 9. března 2013 se Policii ČR podařilo rozsudek doručit navrhovateli do vlastních rukou (č.l. 370; doručenka č.l. 354).
Podle §73 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv stěžovateli (navrhovateli) poskytuje. Napadený rozsudek Okresního soudu v Sokolově byl navrhovateli doručen dne 9. března 2013, a lhůta k podání ústavní stížnosti tedy marně uplynula ve čtvrtek 9. května 2013. Navrhovatel podal ústavní stížnost dne 10. září 2014; podání tedy bylo učiněno po zákonem stanovené lhůtě.
Jen pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že řízení před ním je založeno na principu subsidiarity, kdy před podáním ústavní stížnosti je nezbytné nejprve vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv poskytuje. Pokud se navrhovatel vzdá práva na odvolání, ztrácí tím rovněž možnost podat řádnou a projednatelnou ústavní stížnost.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. S ohledem na výše popsané okolnosti Ústavní soud rozhodnul tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2015
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka