ECLI:CZ:US:2015:4.US.3395.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3395/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Ing. Pavla Radoně, na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 818/2014-65 ze dne 31. 8. 2015, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 198/2013-42 ze dne 5. 6. 2013 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 15 C 237/2012-21 ze dne 6. 2. 2013, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 19. 11. 2015 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti shora označeným soudním rozhodnutím. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže uvedených důvodů nesplňuje.
Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (srov. kupř. řízení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 348/10, IV. ÚS 1866/14 aj.), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s §30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů jemu z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické. S právními následky takto podané ústavní stížnosti tak již byl navrhovatel dostatečně seznámen, přičemž tyto důsledky již i pocítil (odmítavé usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 1469/15).
Ústavní soud opakovaně odkazuje na své dřívější usnesení sp. zn. III. ÚS 1673/15 ze dne 18. 6. 2015, v němž přímo ve vztahu k navrhovateli výslovně uvedl, že "navrhovatel se před podáním projednávaného návrhu obrátil se svými návrhy na Ústavní soud celkem v 18 případech, přičemž se mu v šesti z nich dostalo poučení o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti stanovených zákonem o Ústavním soudu, v ostatních případech podaná ústavní stížnost náležitosti spojené především s povinným zastoupením stěžovatele advokátem na základě speciální plné moci splňovala. Z výše uvedeného shrnutí je tedy zřejmé, že navrhovateli jsou dostatečně známy podmínky uvedené v ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přesto se je navrhovatel bez zjevného důvodu rozhodl v nyní projednávaném návrhu nerespektovat. Ústavní soud na základě výše uvedených skutečností a také z dalších důvodů, které budou dále vyloženy, nevyzval navrhovatele k odstranění vady předmětného návrhu".
Poněvadž navrhovatel zvolil stejný přístup i tentokráte, soudce zpravodaj jej opět za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako vadný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. prosince 2015
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj