ECLI:CZ:US:2015:4.US.3469.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3469/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci ústavní stížnosti Veroniky Holešínské, zastoupené JUDr. Miroslavem Tyrnerem, advokátem se sídlem Údolní 5, 602 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2989/2014-238 ze dne 3. 9. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2014 č. j. 44 Co 202/2013-200, neboť její dovolání podané u Okresního soudu Brno-venkov dne 15. 4. 2014 neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), když v něm stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), tj. neoznačila a konkrétně nevymezila, o který z případů vyjmenovaných v §237 o. s. ř. dovolání opírá. Nejvyšší soud podotkl, že vzhledem k zákonné podmínce povinného právního zastoupení (§241 o. s. ř.), která byla splněna, je odstranění takové vady plně v její kompetenci, resp. jejího právního zástupce, přičemž náprava musí být zjednána do uplynutí lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §243b části věty za středníkem o. s. ř.). K tomu dle dovolacího soudu nedošlo, a proto bylo třeba takové dovolání odmítnout podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243f odst. 2 o. s. ř.
Proti rozhodnutí dovolacího soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka tvrdí, že kontrolou datové schránky právního zástupce, i spisu Okresního soudu Brno-venkov bylo prokazatelně zjištěno, že stěžovatelka nebyla ani přímo, ani prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána Nejvyšším soudem k doplnění dovolání o vymezení, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Stěžovatelka je přesvědčena, že dovolací soud jí měl k odstranění vady dovolání vyzvat a poskytnout jí laskavé poučení s přiměřenou lhůtou k doplnění dovolání. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že tímto postupem jí nebylo umožněno využít svého práva na spravedlivé projednání své věci.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je totiž ve vztahu k tvrzené poučovací povinnosti Nejvyššího soudu nucen konstatovat, že občanský soudní řád poučovací povinnost v případě vadného dovolání explicite vylučuje (srov. ustanovení §243b o. s. ř. věty za středníkem, dle kterého ustanovení §43 téhož předpisu, v němž je jinak poučovací povinnost obecně zakotvena, pro dovolací řízení neplatí). Při zvážení uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že z ústavních principů nelze dovodit povinnost soudů poučovat advokátem zastoupeného účastníka soudního řízení v dovolacím řízení o jeho procesních právech, zvláště v případě, nestanovuje-li či dokonce vylučuje-li zákon takovou povinnost výslovně (srov. zejm. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1068/14 ze dne 6. 11. 2014, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Nepoučením o existující vadě podaného dovolání tak nebylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. února 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu