ECLI:CZ:US:2015:4.US.3484.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3484/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti J. Ď., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem Chomutov, Školní 3315, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2014 č. j. 5 To 107/2014-212 a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 1. 2014 č. j. 5 T 110/2010-201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Chomutově, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 12. 2012. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Chomutově.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že trestní soudy nevyhověly jeho návrhu na obnovu řízení, přestože vzaly za prokázané, že v původním trestním řízení Okresní soud v Chomutově pochybil tím, že uložil stěžovateli samostatný trest, i když měl uložit trest souhrnný a zároveň zrušit výroky o trestu ze dvou předchozích rozhodnutí, jež se týkala sbíhajících se trestných činů. Stěžovatel tvrdí, že pokud soudy v této vadě nespatřovaly zákonný důvod pro povolení obnovy řízení, postupovaly formalisticky a v rozporu se smyslem a účelem zákona.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů závěry svými. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je na trestních soudech aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
V posuzované věci trestní soudy shodně konstatovaly, že pochybení spočívající v nerespektování postupu uvedeného v §43 odst. 2 trestního zákoníku, tj. neuložení souhrnného trestu za sbíhající se trestné činy, nemůže zakládat důvod pro povolení obnovy řízení, neboť předchozí odsouzení stěžovatele bylo skutečností, která byla soudu rozhodujícímu v původním trestním řízení známa.
Ústavní soud se s touto úvahou a závěrem trestních soudů zcela ztotožňuje. Podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu lze totiž obnovu řízení povolit tehdy, jestliže (při splnění dalších podmínek) vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé. Okresní soud v Chomutově v době vydání svého původního rozsudku ze dne 3. 2. 2012 měl k dispozici spisový materiál včetně záznamu o předchozích odsouzeních stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel byl již rozhodnutími jiných soudů odsouzen za sbíhající se trestné činy tedy v žádném případě nebyla pro Okresní soud v Chomutově neznámá. Zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení tedy v dané věci nebyly splněny.
Ústavní soud považuje za vhodné ještě podotknout, že stěžovatel v původním řízení nevyužil možnosti napadnout rozsudek Okresního soudu v Chomutově z 3. 12. 2012 řádným opravným prostředkem, tj. odvoláním. Jestliže se tedy snažil napravit toto svoje opomenutí podáním návrhu na obnovu řízení, tj. cestou mimořádného opravného prostředku, a trestní soudy zcela v souladu se zákonem tento návrh zamítly, nemůže se jednat o žádné zkrácení jeho práva na spravedlivý (řádný) proces.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu Ústavního soudu