ECLI:CZ:US:2015:4.US.3494.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3494/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci Přemysla Míta, Jany Bártové a Pavly Imrichovičové, právně zastoupených advokátkou Mgr. Janou Syrovátkovou, Bělehradská 568/92, Praha 2, proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 29. 9. 2014, zn. SPÚ 442611/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 5. 11. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení výše citovaného rozhodnutí státního pozemkového fondu.
Stěžovatelé ve svém návrhu uvádějí, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj vydané pod sp. zn. 1 RP16434/2013-537100 č. j. SPU 364516/2014 ze dne 4. srpna 2014 o obnově řízení k rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha-západ č. j. PÚ 1546/12-Z ze dne 16. 12. 2012 v právního moci dne 20. 12. 2012, na jehož základě byli stěžovatelé uznáni oprávněnými osobami k nemovitému majetku v rozhodnutí specifikovanému a byl jim přiznán nárok na náhrady za tyto nemovitosti.
Stěžovatelé jsou toho názoru, že předmětná ústavní stížnost je přípustná, neboť zákon jim zřejmě neposkytuje již žádnou možnost ochrany ústavně zaručených práv, které byly rozhodnutím správního orgánu porušeny. Stěžovatelé pouze z důvodu nejvyšší právní opatrnosti podali rovněž žalobu na zrušení napadeného rozhodnutí ke správnímu soudu, neboť zákon i dosavadní judikatura je nejasná v tom, zda rozhodnutí o obnově restitučního řízení vydané z iniciativy samotného správního orgánu podléhá soudnímu přezkumu či nikoliv.
II.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.
Z ústavní stížností napadeného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu je zřejmé, že tento potvrdil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a ve věci podané odvolání zamítl. Stěžovatelé ve svém návrhu nadnáší otázku přípustnosti správní žaloby proti rozhodnutí o obnově restitučního řízení, jež bylo vydáno z iniciativy samotného správního orgánu. K uvedenému je třeba uvést, že z hlediska čerpání opravných prostředků není podstatné, z čí iniciativy bylo správní řízení zahájeno. Za významný je zde třeba považovat především aspekt dotčení či dokonce změny práv a povinností účastníků řízení. Pokud na základě správního rozhodnutí dojde ke změně právního postavení některého z účastníků správního řízení, není důvod, pro který by se ten z účastníků, jež se cítí být dotčen ve svých právech, nemohl domáhat nápravy v řízení před soudy.
Podle náhledu Ústavního soudu nebyly vyčerpány všechny přípustné opravné prostředky, čímž nebyla splněna podmínka subsidiarity ústavní stížnosti, z níž vychází princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Opětovně je tak nutno zdůraznit, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. V projednávané věci, pokud nebylo dosud rozhodnuto, budou obecné soudy dále jednat a jakýkoli zásah do jejich rozhodovací činnosti ze strany Ústavního soudu by byl v této fázi v rozporu s principem minimalizace zásahu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh nepřípustný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2015
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj