ECLI:CZ:US:2015:4.US.3775.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3775/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2015 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Jošta, zastoupeného JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem nám. Republiky 53, 530 02 Pardubice, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3775/14, takto:
Soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3775/14.
Odůvodnění:
I.
Soudce Pavel Rychetský je soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti podané stěžovatelem Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2014, směřující proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 2. 2013 č. j. 21 C 105/2011-36, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2013 č. j. 25 Co 384/2013-56 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 16. 9. 2014 č. j. 26 Cdo 2747/2014-82.
II.
Svým přípisem ze dne 13. ledna 2015 se na třetí senát Ústavního soudu obrátil soudce Pavel Rychetský s žádostí, aby bylo rozhodnuto o jeho vyloučení jako soudce z projednání a rozhodování shora uvedené věci, v níž vystupuje jako soudce zpravodaj. Soudce Pavel Rychetský zdůvodňuje svou žádost tím, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti, která se týká problematiky regulace nájemného, poukazuje na to, že v roce 2002 se tehdejší vláda, jejíž byl Pavel Rychetský členem, pokusila obejít názor Ústavního soudu vyslovený v jeho nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000, a v této souvislosti uvádí jeho údajný veřejně pronesený výrok, podle něhož "ti majitelé domů, kteří si myslí, že mohou jednostranně zvýšit nájemné, jsou šílenci a blázni a všechny soudy prohrají". Tím mělo podle stěžovatele dojít "k naprosto nevhodnému vyjádření predikce toho, jak takové soudní spory dopadnou".
Soudce Pavel Rychetský dále uvádí, že má za to, že uvedené skutečnosti jsou způsobilé vyvolat pochybnost o jeho nestrannosti při rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele.
Závěrem soudce Pavel Rychetský uvádí, že subjektivně se necítí být podjatý, a že stěžovatele ani jeho právního zástupce JUDr. Jana Najmana osobně nezná.
Samotný stěžovatel námitku podjatosti vůči soudci Pavlu Rychetskému nevznesl, ačkoliv možnost uplatnění této námitky vyplývá jak z ust. §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak z textu akceptačního dopisu, zaslaného Ústavním soudem právnímu zástupci JUDr. Janu Najmanovi dne 2. 12. 2014.
III.
Podle ustanovení článku 85 odst. 2 Ústavy soudce Ústavního soudu slibuje "chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.". Podle ustanovení článku 88 odst. 2 Ústavy "soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1".
Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), "soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti."
Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o podjatosti soudce Pavla Rychetského, neshledal žádné podmínky pro použití ust. §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Výše uvedené výhrady k osobě soudce Pavla Rychetského, obsažené v textu ústavní stížnosti, nejsou způsobilé vzbudit pochybnosti o jeho podjatosti. Nelze totiž přehlédnout, že jeho údajné výroky by bylo možno hypoteticky vztáhnout nanejvýš k části tehdy probíhajících občanskoprávních sporů, vedených v té době buď proti žalovaným nájemcům, nebo proti státu na základě odlišných právních titulů. Naproti tomu rozhodnutí, napadená nynější ústavní stížností, byla vydána ve sporu, vedeném toliko proti žalované České republice - Ministerstvu financí z titulu náhrady za omezení vlastnického práva cenovou regulací nájemného. Navíc konkrétní napadená rozhodnutí obecných soudů se týkají pouze jednoho aspektu těchto sporů, totiž běhu promlčecí doby při uplatněné námitce promlčení.
Při posuzování možné podjatosti soudce jeho údajnými výroky je nutno přihlédnout též k tomu, v jaké situaci byly údajné výroky proneseny a v jaké pozici se nacházela osoba, jež tyto výroky měla pronést. Stěžovatel sám uvádí, že Pavel Rychetský byl v oné době ministrem spravedlnosti. Z ničeho nelze dovozovat, že tehdy vyslovené úsudky by mohly jakkoli predikovat jeho dnešní soudcovské rozhodování.
Proto bylo rozhodnuto, že nejsou splněny podmínky pro použití ust. §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3775/14.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2015
Jan Musil v. r.
předseda III. senátu Ústavního soudu