ECLI:CZ:US:2015:4.US.3849.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3849/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti interStroj, a. s., se sídlem Kollárova 1229, 698 12 Veselí nad Moravou, zastoupené Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Městským soudem v Brně dne 2. 10. 2014, sp. zn. 70 Nt 1358/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím byla nařízena a dle něj i posléze vykonána prohlídka budovy bez č. p. nacházející se v areálu Válcoven Trub Chomutov, vlastníka obchodní společnosti Z-Group Steel Holding, a. s., evidované na listu vlastnictví X1 pro katastrální území Chomutov I, obec Chomutov, okres Chomutov, vedené u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, stojící na pozemku p. č. X2, vlastníka obchodní společnosti BENT HOLDING, a. s., evidovaném na listu vlastnictví X3 pro katastrální území Chomutov I, obec Chomutov, okres Chomutov, vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, a užívané stěžovatelkou.
Proti uvedenému příkazu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Porušení svých práv spatřuje stěžovatelka v tom, že z příkazu k prohlídce podle ní nijak nevyplývá potřeba zajistit dokumenty potřebné pro trestní řízení právě prohlídkou jiných prostor a pozemků, přičemž není ani zřejmé, proč nelze s ohledem na princip proporcionality a zásadu zdrženlivosti použít jiných způsobů, které zná trestní řád pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení a které přitom nejsou spojeny se zásahem do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí. Stěžovatelka pak především namítá, že neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu není v příkazu k prohlídce žádným způsobem blíže specifikována a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, odůvodnění příkazu k prohlídce je dle jejího názoru zcela obecné, a není v něm ani zdůvodněno, proč v daném případě není možné provedení takového úkonu odložit na pozdější stádium trestního řízení. Stěžovatelka je navíc přesvědčena, že k provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného nebyly ani faktické důvody. Jestliže orgány činné v trestním řízení trestní stíhání před provedením dané prohlídky nezahájily, ač tak učinit mohly, a namísto toho tuto prohlídku jiných prostor a pozemků bez řádného zdůvodnění provedly jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak za dané situace absenci tohoto odůvodnění již podle stěžovatelky nelze považovat za pouhé formální pochybení, nýbrž za případ, kdy pro provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného chybějí i věcné důvody. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla. Závěrem navrhla, aby Ústavní soud napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků zrušil, příslušnému policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky, jakož i přikázal obnovit stav před jejich porušením navrácením stěžovatelce během prohlídky vydaných či odňatých věcí.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného příkazu k prohlídce i okolnosti případu, včetně souvisejících právních sporů, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V souvislosti s ústavní stížností stěžovatelky je třeba zmínit, že Ústavní soud se již danou kauzou zabýval, a to v rámci posuzování ústavní konformity příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků sp. zn. 70 Nt 1357/2014 ze dne 2. 10. 2014, a to nejprve na základě ústavní stížnosti samotné společnosti Z-Group Steel Holding, a. s., která již byla posouzena jako zjevně neopodstatněná (viz usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3497/14), posléze i na základě ústavní stížnosti stěžovatelky samé, přičemž i tu Ústavní soud jako zjevně neopodstatněnou odmítl (viz usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14). Všechny ústavní stížnosti jsou založeny téměř na identických námitkách. Za dané situace tak nelze očekávat, že by tyto námitky směřující proti příkazu k prohlídce, který se od předchozího liší toliko jinými nemovitostmi, v nichž má být prohlídka vykonána, obsahově je však stejný, resp. sleduje naprosto identický cíl a je též stejně odůvodněn, nyní Ústavní soud posoudil odlišně. Na závěry, které jsou obsaženy v usneseních sp. zn. IV. ÚS 3497/14 a sp. zn. I. ÚS 3655/14 a které jsou tudíž stěžovatelce dobře známy, tak lze pro stručnost zcela odkázat. Opakování téže argumentace ještě v dalším usnesení, s níž se již stěžovatelka beztak seznámila, tak pokládá Ústavní soud za nadbytečné.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. srpna 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu