ECLI:CZ:US:2015:4.US.934.15.1
sp. zn. IV. ÚS 934/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Ivana Mikity, 2) Ing. Miroslava Sýkory, 3) Ing. Jiřího Otruby, 4) Petra Šplíchala, 5) JUDr. Kristýny Rytířové, 6) Ing. Milady Valáškové, 7) Ing. Ireny Martinec Lipusové, 8) Ing. Hany Kašpaříkové, 9) Ing. Pavla Rexy, 10) Ivety Kinclové, 11) RNDr. Mojmíra Vlašína, 12) stěžovatele: Líšeň sobě o. s., se sídlem Náměstí Karla IV. 4/4, 628 00 Brno - Líšeň, 13) stěžovatele: NESEHNUTÍ Brno, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1935/18, 602 00 Brno - Černá Pole, 14) stěžovatele: Občanské sdružení Masarykova čtvrť, z. s., se sídlem Preslova 398/50, 602 00 Brno - Stránice, 15) stěžovatele: Židenice pro občany, občanské sdružení, se sídlem Škrochova 3607/22, 615 00 Brno - Židenice, zastoupených Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno 2, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2015, č. j. 67A 15/2014-551, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 30. 3. 2015 Ústavnímu soudu doručenou ústavní stížností stěžovatelé napadají výrok II. v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stěžovatelé se domnívají, že napadeným výrokem byla porušena jejich zaručená práva na spravedlivý proces a vlastnit majetek, a proto navrhují, aby Ústavní soud nálezem zrušil výrok II. napadeného rozsudku tak, aby krajský soud byl povinen o náhradě nákladů řízení znovu rozhodnout.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti dle §42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatelé k přípustnosti jejich ústavní stížnosti uvádějí, že kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v tomto případě nemohla být podána, neboť v řízení před krajským soudem měli stěžovatelé plný úspěch a kasační stížnost, která by směřovala pouze proti výroku o nákladech řízení, by byla podle §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustná. Stěžovatelé proto nemají možnost žádných dalších procesních prostředků obrany a jejich ústavní stížnost je tedy přípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost obecně nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita; ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
Ústavní soud zjišťoval, zda byla proti napadenému rozhodnutí krajského soudu podána kasační stížnost. Ze sdělení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2015, včetně jeho přílohy, bylo zjištěno, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně byla dne 12. 2. 2015 podána kasační stížnost osobou zúčastněnou na řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel. Obsahem stížnostního návrhu je, aby Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve věci této kasační stížnosti doposud nevydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí, přičemž s ohledem na datum podání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvedl, že dané řízení je v počáteční fázi. Ústavní soud s ohledem na uvedené poukazuje na to, že předmětné řízení o kasační stížnosti může hypoteticky vést i ke zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a to včetně napadeného výroku II. o nákladech řízení, který je akcesorickým výrokem k meritornímu výroku I. Výsledek tohoto řízení o kasační stížnosti přitom nemůže Ústavní soud nijak předjímat.
Ústavní soud konstatuje, že je v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná". Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. S ohledem na tuto skutečnost je nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ve světle shora uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje v tom smyslu, že pokud by stěžovatelé dospěli k závěru, že i poté, co předmětné řízení pravomocně skončilo, jsou nadále porušena jejich ústavně zaručená práva, nebrání jim toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti, zohledňující i průběh a výsledky řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2015
Jaroslav Fenyk
soudce Ústavního soudu