ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.22.15.1
sp. zn. Pl. ÚS 22/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Jana Filipa (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Nárožného, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, proti postupu prezidenta republiky, který nevyhověl podnětu stěžovatele, aby využil svého oprávnění podle §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Ústavní soud obdržel dne 10. srpna 2015 návrh ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zakázal prezidentu republiky pokračovat v porušování stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud přikázal prezidentu republiky obnovit stav před porušením uvedených práv, tedy řádně aplikovat jeho pravomoc svěřenou mu ustanovením §8 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. (dále jen "zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů").
2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel se obrátil dne 23. dubna 2015 na prezidenta republiky s podnětem k podání návrhu na zahájení kárného řízení se soudcem Okresního soudu v Přerově. Sdělením Kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. června 2015 č. j. 3182/2015 byl stěžovatel vyrozuměn o tom, že jeho žádosti nebude vyhověno. Stěžovatel tvrdí, že v případě kdy byla prezidentu republiky svěřena pravomoc podávat návrhy na zahájení kárného řízení, je jeho zákonnou povinností se přijatým podnětem zabývat, a nemůže tak omlouvat svou nečinnost názory na nesystematičnost uvedené pravomoci. Takový postup je dle stěžovatele nepřípustný, neboť i prezident republiky je povinen dodržovat zákony. Proto navrhl, aby Ústavní soud zakázal prezidentu republiky pokračovat v porušování stěžovatelových ústavně zaručených práv včetně naplnění povinnosti věc prošetřit a iniciovat kárné řízení.
3. Ústavní soud konstatuje, že z odůvodnění ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, jakým způsobem mělo být postupem prezidenta republiky dotčeno právo stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z ústavních principů spravedlivého procesu, zakotvených v Listině a Úmluvě, nelze dovodit právo jednotlivce na formální, přezkoumatelné rozhodnutí (akt pravomoci v úzkém smyslu slova) o vypořádání podnětu k zahájení kárného stíhání kteréhokoliv soudce, tím méně pak právo na jeho kárné stíhání či dokonce potrestání, a s tím spjaté důsledky pro výsledek konkrétního soudního řízení [obdobně pro podnět k podání stížnosti pro porušení zákona viz již usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 1994 sp. zn. I. ÚS 9/94 (U 11/2 SbNU 219)]. Ústavní soud uzavírá, že napadeným postupem prezidenta republiky k zásahu do tvrzených ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
4. Má-li pak být návrh v té části (viz sub 2), ve které stěžovatel vyjadřuje své názory a požadavky na to, jak by měl prezident postupovat při využívání předmětného oprávnění, pochopen (z hlediska odůvodnění petitu) tak, že Ústavní soud má prezidentu republiky přikázat, aby postupoval určitým způsobem při vyřizování jeho podnětu na podání kárné žaloby, tedy aby prezidentu takovou povinnost uložil, je třeba konstatovat, že takovou kompetencí Ústavní soud vybaven není. Opačný závěr by byl v rozporu s jeho postavením v soustavě státních orgánů [srov. možnosti postupu podle §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu], stejně jako s principem dělby mocí. V tomto smyslu bylo proto třeba návrh v této části odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro nepříslušnost Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2015
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu