ECLI:CZ:US:2015:Pl.US.25.14.1
sp. zn. Pl. ÚS 25/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci návrhu skupiny 23 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 15, na zrušení ustanovení §262a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I.
1. Dne 18. 12. 2014 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, kterým se skupina 23 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatel") domáhala zrušení ustanovení §262a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění ke dni podání návrhu (dále jen "občanský soudní řád"). Navrhovatel v tomto návrhu tvrdil, že uvedené ustanovení odporuje čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 11, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Podle navrhovatele je důsledkem napadeného ustanovení skutečnost, že pokud povinný čelí exekuci na pohledávku, z níž je originálním dlužníkem, pak v případě, že tato jeho povinnost tvoří součást společného jmění manželů ze zákona, je soudní exekutor nebo soudní vykonavatel výslovně oprávněn postihnout exekucí i ty majetkové hodnoty druhého manžela, které nejsou součástí společného jmění.
II.
3. K jednotlivým věcným důvodům navrhovatel uvedl následující.
4. Napadené ustanovení je nástrojem ryze procesního práva. V této souvislosti dodal, že procesní právo slouží k dosažení pravidel, která jsou stanovena hmotným právem, popř. je předpokládají. Procesní předpisy mohou stanovit zcela samostatné povinnosti, které však nevstupují do hmotněprávních poměrů. Současná podoba soukromého práva zná právní konstrukt společného jmění manželů, který je vyjádřením specifického majetkového společenství, jež není vyjádřeno podílem a jehož cílem je ochrana manželského svazku. Pojetí závazkového práva vychází z předpokladu, že závazek může být nominálně vyjádřen ku prospěchu nebo tíži jedné osoby v manželství, přičemž právní kontext majetkového společenství určuje, zda tento závazek spadá či nespadá do společného jmění. Předpisy hmotného práva pak nepřipouští, aby za závazek, který je nominálně navenek přiřaditelný k jednomu z manželů a který v důsledku aplikace zákona spadá do režimu společného jmění, odpovídal druhý manžel svým výlučným majetkem. Z §711 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyplývá, že částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. S tím souvisí i závěr, že do doby, dokud jsou v detenci plátce, představují pohledávku, která součástí společného jmění manželů není. Exekuci podléhají pouze tehdy, pokud je povinným přímo ten, kdo je z nich oprávněn. Napadené ustanovení proto představuje nástroj, kterým soudní vykonavatel nebo soudní exekutor může bez omezení zasáhnout do výlučného majetku manžela osoby, která čelí exekuci pro neplnění povinnosti. Normativním dopadem je pak situace, kdy v režimu exekučního práva je majetek postižitelný bez hmotněprávního důvodu, čímž je zásadně snížena ochrana vlastnického práva určité skupiny osob.
5. Navrhovatel dále uvádí, že smyslem právního institutu společného jmění manželů je ochrana rodiny, tedy vytvoření právního režimu, který usnadní její ekonomický život. Jeho smyslem naopak není ochrana věřitele druhého manžela, zajištění vyšší dobytnosti závazku nebo poskytnutí jakýchkoliv záruk. Napadené ustanovení však ve svém důsledku vytváří pravidlo, které činí manželství v tomto směru rizikovým.
6. Další část argumentace navrhovatele se vztahuje k nepředvídatelnosti práva a porušení principu spravedlivého procesu. Uvádí, že podle nynějších hmotněprávních a procesních pravidel má každý, proti komu je nárok uplatněn, právo vědět, co je po něm z jakého věcného a právního důvodu žádáno, právo uvádět na svou obranu skutkové i právní argumenty a navrhovat důkazy, právo na veřejné projednání věci a právo na využití opravných prostředků. Teprve poté může čelit exekuci, která by měla nastat v důsledku procesu, jenž měl být spravedlivý. Tyto standardy spravedlivého procesu však platí pouze pro původního účastníka řízení, nikoliv pro jeho manžela, který čelí exekuci vlastního výlučného majetku. Pro manžela je proto exekuce absolutně nepředvídatelná a nečekaná.
7. Navrhovatel závěrem označuje pravidla zakotvená v napadeném ustanovení za nepřiměřená a neracionální. Sice se navenek jeví jako pravidla, která mají zvýšit úspěšnost exekuce zvýšením právního a sociálního tlaku na plnění povinností uložených soudními rozhodnutími, nicméně je nepřiměřené, aby tohoto účinku bylo dosahováno prostřednictvím majetku osoby, která nenese podíl na tom, že vykonávané soudní rozhodnutí není plněno. Tento závěr má dle navrhovatele oporu i v ustanovení §251 občanského soudního řádu, podle nějž je to právě povinný, kdo má uspokojit dlužnou pohledávku.
III.
8. Předmětné ustanovení §262a odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění ke dni podání návrhu, znělo:
Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.
IV.
9. Při projednávání návrhu Ústavní soud zjistil, že v průběhu řízení bylo ustanovení §262a občanského soudního řádu změněno. Stalo se tak zákonem č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Podle čl. I bodu 5 tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2015 zní ustanovení §262a odst. 2 občanského soudního řádu takto:
Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z listiny podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.
10. Došlo tedy k podstatné změně právní úpravy.
V.
11. Podle ustanovení §67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že pokud zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.
12. Po podání návrhu bylo napadené ustanovení změněno s účinností ke dni 1. 7. 2015. Nová právní úprava je obsahově zcela odlišná od úpravy, jež byla navrhovatelem napadena, takže se argumentace obsažená v návrhu stala irelevantní.
13. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci došlo k naplnění podmínek pro zastavení řízení ve smyslu citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. září 2015
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu