ECLI:CZ:US:2016:1.US.1504.16.1
sp. zn. I. ÚS 1504/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. S., zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem Moskevská 6, Liberec, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 19. 11. 2015 č. j. ZN 1862/2011-33 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 3. 2016 č. j. 2 KZN 206/2016-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení
1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí. Stěžovatelka má za to, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zákonného soudce, práva na ochranu rodiny dle čl. 32 Listiny a práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny. Rovněž měla být dle názoru stěžovatelky porušena "zásada soudního rozhodování" dle čl. 40 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Dne 3. 3. 2011 došlo k smrtelnému úrazu manžela stěžovatelky (dále též "poškozený"), k němuž došlo při výkonu jeho povolání. V následujícím řízení vystupovala stěžovatelka jako poškozená.
3. Touto věcí se začala zabývat Policie České republiky, Krajské ředitelství Libereckého kraje, Územní odbor Liberec, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), která zahájila vyšetřování ve věci podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Stručně řečeno, uvedeného přečinu se měl podezřelý neznámý pachatel dopustit tím, že dne 3. 3. 2011 došlo u pořezové linky (ve vyhrazeném prostoru zabezpečeném ochranným oplocením) k sevření poškozeného mezi dva sloupy profilovacího agregátu, v důsledku čehož utrpěl zranění, kterým na místě podlehl. Policejní orgán o věci rozhodl usnesením č. j. KRPL-2607-77/TČ-2011-180571 ze dne 31. 5. 2013, a to tak, že s poukazem na ustanovení §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řad") tuto věc odložil.
4. Policejní orgán provedl ve věci vyšetřování. Ve věci bylo provedeno ohledání místa činu, byla pořízená fotodokumentace, byl zajištěn písemný materiál k provozu firmy, k provozu linky, k jejímu nákupu a servisu a k proškolení všech zaměstnanců, také byl přibrán soudní znalec z oboru strojírenství. Následně byla nařízena a vykonána soudní pitva poškozeného k upřesnění příčin úmrtí. Byl vyhotoven znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a patologická anatomie, jenž za bezprostřední příčinu smrti označil tzv. úrazový šok při polytraumatu. Vyhotoven byl i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který vyloučil přítomnost těkavých a omamných látek v krvi poškozeného. Policejní orgán si též vyžádal vysvětlení od spolupracovníků poškozeného, kteří byli přítomni v čase nehody. Policejní orgán zajistil kromě jiného i podání vysvětlení od jednatele firmy, která dodala předmětnou pořezovou linku. Dle něj proběhlo při zahájení provozu pořezové linky dvoudenní školení, zahrnující teoretickou i praktickou část; následně probíhal po dobu dvou týdnů dohled nad doškolením operátorů, k nimž patřil i poškozený. Z podaného vysvětlení, jakož i z Protokolu o proškolení ze dne 15. 2. 2010 vyplývá, že poškozený se předmětného školení zúčastnil. Policejní orgán rovněž zajistil zprávu Státního úřadu inspekce práce, Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen "inspektorát práce"), ve které je konstatováno, že k určitým pochybením došlo jak na straně poškozeného, tak na straně dalších dvou operátorů pořezové linky a zaměstnavatele.
5. Na základě výše uvedených skutečností dospěl policejní orgán k závěru, že poškozený se dopustil série pochybení - zejména neučinil předepsaná bezpečnostní opatření, nevyrozuměl operátora linky nebo jinou osobu o svém úmyslu vstoupit do ohrazeného prostoru pořezové linky, vstoupil do tohoto prostoru v rozporu s bezpečnostními předpisy a za situace, kdy pořezová linka nebyla úplně vypnuta. Shodně se závěry inspektorátu práce však policejní orgán připouští, že "je prokázáno, že na vzniku úrazu se smrtelným následkem má určitou míru zavinění každý ze zúčastněných subjektů. K úrazové situaci došlo souběhem řetězce různých pochybení, kterých se dopustil zaměstnavatel a dále jednotliví operátoři linky. Podle právního názoru komisaře ale jednotlivými stupni pochybení nevzniká takové nebezpečí ohrožení života, aby zakládalo trestní odpovědnost."
6. Proti usnesení policejního orgánu podala dne 3. 4. 2014 stěžovatelka stížnost k Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci (dále jen "okresní státní zastupitelství"), které o ní rozhodlo napadeným usnesením tak, že stížnost zamítlo jako nedůvodnou. Okresní státní zastupitelství konstatovalo, že operátoři pořezové linky se nepochybně dopustili určitých pochybení, nikdo z nich však nevěděl, že poškozený vstoupí do stroje. Nemohli to ani předpokládat, jestliže závadu linky odstraňovala jiná osoba. Poškozený si smrtelné zranění zavinil sám.
7. Krajské státní zastupitelství napadeným vyrozuměním stěžovatelčin podnět k výkonu dohledu jako neodůvodněný odložilo, neboť dospělo k závěru, že věc byla objasněna v potřebném rozsahu a ze strany policejního orgánu ani okresního státního zastupitelství nedošlo k porušení procesních předpisů. Konkrétně se ve vyrozumění uvádí, že právní závěr policejního orgánu a státního zástupce, že smrtelné zranění poškozeného nebylo zaviněno žádnou jinou konkrétní osobou, byl shledán správným. Jelikož krajské státní zastupitelství shledalo závěry policejního orgánu a okresního státního zastupitelstva správnými a dostatečně odůvodněnými, plně na ně odkázalo.
8. Kromě toho se krajské státní zastupitelství pečlivě zabývalo tím, zda lze na základě pořízených důkazů dovodit odpovědnost konkrétní osoby, příp. osob za spáchání přečinu podle ustanovení §143 odst. 1 trestního zákoníku (usmrcení z nedbalosti) nebo podle ustanovení §143 odst. 2 trestního zákoníku (usmrcení z nedbalosti v důsledku porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce osoby nebo ji uložené podle zákona). V této souvislosti krajské státní zastupitelství nejprve zkoumalo, kdo byl v čase nehody operátorem pořezové linky, a tudíž byl odpovědný za její provoz. Dále krajské státní zastupitelství konstatovalo, že i přes určité rozpory ve výpovědích svědků je ve všech shodně uvedeno, že ani jeden ze svědků poškozeného v době těsně před nehodou neviděl. Rovněž z těchto výpovědí vyplývá, že poškozený nikoho neinformoval "o tom, že má v úmyslu odstranit závadu v zaklínění klády tím, že vstoupí za bezpečnostní oplocení přímo do prostoru pořezového stroje, aby některý z dalších operátorů linky měl z tohoto důvodu povinnost stroj zastavit použitím bezpečnostního tlačítka stop." Krajské státní zastupitelství též uvedlo, že poškozený "sám vykonával funkci operátora linky, [...] byl k tomuto proškolen a z této pozice byl způsobilý k nouzovému zastavení linky [...]. Přesto před vlastním vstupem do ohrazeného nebezpečného prostoru stroj předepsaným způsobem nevypnul. Navíc prostor, ve kterém [poškozený] vstoupil za bezpečnostní oplocení bez řádného vypnutí pořezového stroje, se nacházel v místech, která nejsou z prostoru velínu vidět a nejsou snímána ani průmyslovými kamerami [...]." Na základě toho krajské státní zastupitelství uzavřelo, že ani u jednoho z operátorů pořezové linky není možné dovodit zavinění ve formě vědomé nebo nevědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku. Konstatovalo tedy, že příčinou smrti poškozeného je jeho vlastní nedbalostní jednání, jelikož "se sám rozhodl konat tak, jak konal, věděl, že je povinen stroj vypnout, byl k tomu oprávněn, věděl, že se jedná o strojní zařízení, kde může dojít k vážnému následku pro život a zdraví, přesto bez přiměřených důvodů spoléhal, že k takovému následku nedojde, a aniž sám učinil všechna bezpečnostní opatření před vstupem do stroje, do tohoto vstoupil."
II. Argumentace stěžovatelky
9. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení se věcí zabývaly nedostatečně a jejich závěry jsou mylné. Zároveň namítá, že v šetření docházelo k značným průtahům. Těžiště argumentace stěžovatelky spočívá zejména v tom, že poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků, z čehož následně dovozuje, že policie při vyšetřování velmi zanedbala své povinnosti, neboť se nesnažila věc objasnit a tyto rozpory neprověřila. Stěžovatelka také podotýká, že poškozený nebyl řádné zaměstnavatelem zaučen, neboť nebyly přezkoušeny jeho znalosti z oblasti ovládání a provozu pořezové linky, jenž nabyl na absolvovaném školení, a také zaměstnavatel neprovedl u poškozeného zdravotní prohlídku jeho způsobilosti k práci jako operátora pořezové linky. Dle názoru stěžovatelky "tyto skutečnosti jsou zásadní příčinou smrtelného úrazu" poškozeného.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti také vyjádřila své přesvědčení, že o vině a trestu by měly rozhodovat pouze nezávislé soudy, přičemž postupem policejního orgánu, okresního státního zastupitelství a krajského státního zastupitelství v podstatě došlo k uzurpaci této pravomoci uvedenými orgány.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že není vázán odůvodněním podaného návrhu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2645/11 ze dne 12. 9. 2013 (N 163/70 SbNU 517), bod 8; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud je toho názoru, že podstata nyní posuzované ústavní stížnosti spočívá v tvrzeném porušení stěžovatelčina práva na účinné vyšetřování, byť jej stěžovatelka explicitně takto neoznačuje, neboť převážná část argumentace se vztahuje právě k této otázce.
12. V nyní posuzovaném případě došlo k úmrtí manžela stěžovatelky a tedy i k možnému zásahu do ústavně chráněného práva na život dle čl. 6 Listiny. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře uvedl, že trestněprávní ochranu a tedy i požadavek účinného vyšetřování ve smyslu judikatury ESLP je nutno aplikovat ve všech případech, v nichž je podezření, že k úmrtí osoby došlo cizím zaviněním (nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015, bod 42). Účinné vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat kumulativně následující samostatné požadavky, vyplývající z judikatury ESLP: šetření musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejností. Požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu, včetně mimo jiné očitých svědectví a použití forenzních metod. Závěry šetření musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Jakékoliv nedostatky ve vyšetřování, které podrývají jeho schopnost zjistit okolnosti případu nebo odpovědné osoby, povedou k rozporu s požadovanou mírou efektivnosti (nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 bod 56; nález sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016, body 32 a 55). Zároveň právo na účinné vyšetřování negarantuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu dotčeného orgánu. Jedná se "pouze" o procesní povinnost tzv. náležité péče, nikoliv o povinnost ve vztahu k určitému výsledku (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 2886/13 ze dne 29. 10. 2013).
13. Ústavní soud přezkoumával, zda byl postup v záhlaví označených orgánů činných v trestním řízení, jenž vedl tyto orgány k rozhodnutí nezahájit trestní stíhání ve věci podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení §143 odst. 1, 2 trestního zákoníku, v souladu s výše naznačenými požadavky práva na účinné vyšetřování. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky, napadenými rozhodnutími a obsahem vyžádaných spisů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení práva stěžovatelky na účinné vyšetřování nedošlo.
14. Šetření provedené policejním orgánem bylo obsáhlé a důkladné. Policejní orgán neprodleně zahájil úkony trestního řízení podle ustanovení §158 odst. 3 trestního řádu. Podnikl celou řadu kroků k zajištění důkazů o smrtelné nehodě manžela stěžovatelky, například provedl ohledání místa činu, pořídil fotodokumentaci, zajistil množství písemných materiálů, nařídil vykonání soudní pitvy, nechal vyhotovit několik znaleckých posudků, vyžádal si vysvětlení od osob přítomných v čase nehody, jakož i od jednatele firmy, která dodala předmětnou pořezovou linku, a zajistil zprávu inspektorátu práce (viz bod 4 výše). Závěry obsažené v usnesení policejního orgánu byly založené na pečlivém posouzení všech relevantních skutečností, které z těchto důkazů vyplývají. Ústavní stížností napadené usnesení okresního státního zastupitelství bylo již o poznání stručnější, neboť okresní státní zastupitelství prakticky pouze shrnulo závěry policejního orgánu a vyslovilo s nimi souhlas. Ústavní stížností napadené vyrozumění krajského státního zastupitelství bylo zase dle názoru Ústavního soudu založeno na podrobné a důkladné analýze všech předchozích rozhodnutí i v rámci nich zjištěných skutečností, jež byly zjištěny v průběhu vyšetřování. Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že postup dotčených orgánů naplnil požadavek důkladnosti a dostatečnosti, jak byl vyložen v judikatuře Ústavního soudu i ESLP.
15. Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nenamítá, že by orgány činné v trestním řízení opomenuly provést nějaké úkony či důkazy, které by mohly přispět k lepšímu objasnění věci. V ústavní stížnosti stěžovatelka primárně nesouhlasí se závěry orgánů činných v trestním řízení, že k úmrtí jejího manžela došlo jeho vlastní nedbalostí a pochybení ostatních osob byla vzhledem k tomuto následku relativně nevýznamná a nezakládají jejich trestní odpovědnost. Tento závěr Ústavní soud však nepovažuje za svévolný, či v extrémním rozporu se závěry provedeného dokazovaní. Zde je opět nutno připomenout, že právo na účinné vyšetřování negarantuje žádný konkrétní výsledek, ale pouze řádnost postupu daného orgánu.
16. Pokud jde o samotný postup orgánů činných v trestním řízení, tak lze do jisté míry souhlasit se stěžovatelkou potud, pokud namítá, že šetření nebylo vedeno s dostatečnou rychlostí. Průtahy v šetření však samy o sobě zpravidla k porušení práva na účinné vyšetřování nepovedou. Nejde o samostatný požadavek na vyšetřování, ale jde o nedílnou součást celkové účinnosti vyšetřování. Hlavním účelem požadavku rychlosti je zajištění účinnosti šetření. Teprve pokud mají nedostatky v rychlosti šetření negativní dopad na účinnost vyšetřování, může dojít k porušení základního práva na tomto základě (viz nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015, bod 95).
17. V ústavní stížnosti stěžovatelka však žádnou takovou vazbu mezi průtahy v šetření a účinností vyšetřování nenamítá a Ústavní soud ani po prostudování spisového materiálu nedospěl k závěru, že by průtahy v šetření negativně ovlivnily účinnost vyšetřování.
18. Ústavní soud uvádí, že v nyní posuzované věci nedošlo ani k namítanému porušení práv stěžovatelky tím, že by si orgány činné v trestním řízení uzurpovaly pravomoci soudů. Podle §159a trestního řádu má policejní orgán pravomoc věc usnesením odložit, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu. Přesně tato zákonem předvídaná situace nastala v nyní posuzovaném případě. Nemohlo tedy dojít ani k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, neboť dotčené orgány postupovaly v rámci jim svěřených pravomocí a způsobem, který stanoví zákon.
19. Závěrem Ústavní soud považuje za vhodné zdůraznit, že chápe snahu stěžovatelky dosáhnout řádného vyšetření tragické nehody, při které ztratila manžela. Nicméně ne vždy, když se nenajde pachatel či se neprokáže spáchání trestného činu, je možno dovodit porušení základních práv. Jak bylo již zmíněno výše, závazek účinného vyšetřování je závazek náležité péče, a přezkum jeho splnění se proto zaměřuje na otázku, zda subjekt povinnosti prokázal řádnou snahu, ale nehodnotí se výsledek této snahy sám o sobě. V dané věci Ústavní soud shledal, že vyšetřování provedené ve zkoumané věci orgány činnými v trestním řízení splnilo ústavněprávní požadavky na účinné vyšetřování.
20. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu