ECLI:CZ:US:2016:1.US.151.16.1
sp. zn. I. ÚS 151/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Svatavy Pažourkové, zastoupené JUDr. Miroslavem Tyrnerem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.1istopadu 2015 č. j. 38 Co 235/2015-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž výslovně nespecifikuje, do jakého jejího práva mělo být zasaženo, avšak z podání vyplývá, že by jím mohlo být dotčeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a z prvostupňového rozhodnutí, které si Ústavní soud vyžádal, vyplývá, že Okresní soud Hodonín rozhodl dne 7. 5. 2015 č. j. 16 C 426/2010-167 rozsudkem, kterým částečně zastavil řízení ohledně částky 697.055 Kč a ve zbytku (ohledně částky 282.945 Kč) stěžovatelčinu žalobu zamítl. Proti zamítavému výroku si stěžovatelka podala odvolání a požádala o osvobození od soudních poplatků, kterému okresní soud částečně (ohledně jedné poloviny) vyhověl. Soudní poplatek z odvolání byl tedy stěžovatelce vyměřen ve výši 50%, v částce 7.074 Kč. Stěžovatelka vyměřený poplatek neuhradila, neboť dle svého tvrzení neměla ani tuto sníženou částku k dispozici a akceptovala poučení, že v případě nezaplacení poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Okresní soud v Hodoníně svým usnesením ze dne 14. 9. 2015 č. j. 16C 426/2010-210 skutečně řízení zastavil a současně uložil stěžovatelce uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11.809,60 Kč. Tuto její povinnost odůvodnil ustanovením §146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu, dle nějž jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Stěžovatelka zavinila, že řízení muselo být zastaveno, žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením bylo přiznáno právo na jejich náhradu, a to za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření ke stěžovatelčině odvolání.
3. Proti tomuto rozhodnutí okresního soudu (výroku o povinnosti uhradit náklady protistraně) stěžovatelka podala odvolání, na jehož základě napadeným usnesením Krajský soud v Brně výrok okresního soudu potvrdil. Protože stěžovatelka ve svém odvolání uvedla, že nechápe, jaké zpoplatněné úkony žalovaného byly soudem prováděny před zaplacením soudního poplatku, vysvětlil jí odvolací soud, že to byly náklady jednoho úkonu spočívajícího v sepisu vyjádření k odvolání, což však již ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 5. 2015 č. j. 16C 426/2010-167 tak, že výrokem I. rozhodl, že řízení se ohledně částky 697.055 Kč částečně zastavuje. Výrokem II. rozhodl, že ve zbytku se žaloba ze dne 13. 10. 2010 zamítá. Výrokem III. nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II., podala stěžovatelka v zákonné lhůtě odvolání. Soudem prvního stupně jí byl vyměřen soudní poplatek z odvolání ve výši 14.148 Kč, k žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků jí bylo usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 7. 2015 č. j. 16C 426/2010-206 přiznáno osvobození od soudního poplatku z odvolání ze dne 26. 5. 2015, a to ve výši 50 %. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že žalobkyně přes výzvu soudní poplatek z odvolání ve výši 7.074 Kč nezaplatila. Následně soud prvního stupně rozhodl usnesením o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Pokud jde o napadený výrok II. o nákladech řízení účastníků, podle napadeného rozhodnutí soud prvního stupně správně aplikoval §146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu, podle nějž je stěžovatelka povinna hradit žalovanému náklady odvolacího řízení, které spočívají v odměně za právní zastoupení, protože právní zástupce žalovaného na výzvu soudu podal písemné vyjádření k odvolání.
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že se domnívá, že pokud řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nenáleží žalované straně náklady právního zastoupení, zejména když žádné úkony před zaplacením soudního poplatku nemohly být provedeny a ani provedeny nebyly.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
8. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Napadené rozhodnutí obsahuje dostatečné srozumitelné odůvodnění, z nějž je patrno, proč soud ke svému závěru o stěžovatelčině povinnosti dospěl. Není vyloučeno, že by bylo s ohledem na majetkovou situaci stěžovatelky vhodnější, aby ji soud poučil o tom, že v případě zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bude podle zákona zavázána uhradit protistraně náklady odvolacího řízení či že má právo požadovat v tomto směru výjimku podle §150 občanského soudního řádu, který umožňuje nepřiznat náhradu nákladů, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. V posuzovaném případě však byla stěžovatelka právně zastoupena, a proto nelze soudům vytýkat, že předpokládaly, že stěžovatelku o těchto jejích procesních povinnostech i možnostech poučí její právní zástupce.
9. Lze tedy shrnout, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu