ECLI:CZ:US:2016:1.US.1869.15.1
sp. zn. I. ÚS 1869/15
Nález
Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Tomáše Lichovníka a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 29. ledna 2016 sp. zn. I. ÚS 1869/15 ve věci ústavní stížnosti PhDr. Hany Pavlů, zastoupené Mgr. Petrem Štrossem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. května 2015 č. j. 17 C 171/2007-327, ve znění opravného usnesení ze dne 5. června 2015 č. j. 17 C 171/2007-336, o nepřipuštění stěžovatelkou navržené změny žaloby, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení a Ministerstva spravedlnosti České republiky jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 5. 2015 č. j. 17 C 171/2007-327, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 6. 2015 č. j. 17 C 171/2007-336, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Toto usnesení se proto zrušuje.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Žalobou podanou dne 19. 6. 2007 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se stěžovatelka domáhá vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhrady nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup v občanském soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě. Podáním ze dne 9. 1. 2015, označeným jako "Návrh na postup v řízení, zpětvzetí žádosti o opatrovníka, návrh na změnu žaloby dle §95 o. s. ř.", stěžovatelka navrhla, aby Obvodní soud pro Prahu 2 připustil z důvodů uvedených ve zmíněném podání rozšíření žaloby o částku 30 000 Kč.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 poté vydal dne 28. 5. 2015 usnesení č. j. 17 C 171/2007-327, které obsahuje výrok o tom, že se rozšíření žaloby, učiněné návrhem ze dne 12. 1. 2015, spočívající v rozšíření žaloby o zaplacení částky o dalších 30 000 Kč s příslušenstvím, nepřipouští. Pod výrokovou částí usnesení soud dále uvedl, že "dle §169 odst. 2 o. s. ř. nemusí toto usnesení obsahovat odůvodnění" a následuje poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 6. 2015 č. j. 17 C 171/2007-336 bylo pouze opraveno jméno soudkyně v záhlaví výše zmíněného usnesení č. j. 17 C 171/2007-327.
II.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podání ústavní stížnosti je v tomto případě jediným prostředkem obrany, neboť odvolání proti napadenému usnesení není ve smyslu §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné. Protiústavnost postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 je pak shledávána ve skutečnosti, že soud napadené usnesení řádně neodůvodnil, a to přesto, že nebyly splněny zákonné podmínky pro absenci odůvodnění. V daném směru lze poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu, v rámci kterých byla tato otázka opakovaně řešena, přičemž lze zmínit především nález ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. II. ÚS 801/08 (N 169/51 SbNU 79), dále nález ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 383/12 (N 93/65 SbNU 247) či nález ze dne 21. 8. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1324/14 (N 159/74 SbNU 369). Uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle stěžovatelky plně použitelná i pro nyní posuzovaný případ, protože se shodně jako v tomto případě jednalo o protiústavní usnesení soudů prvního stupně o zamítnutí návrhu na změnu žaloby bez řádného odůvodnění.
5. Jelikož napadené usnesení neobsahuje ani uvedení základních důvodů, které vedly Obvodní soud pro Prahu 2 k jeho přijetí, nelze výrok v napadeném usnesení považovat za přezkoumatelný a uvedený postup soudu je možné ve smyslu uvedené judikatury označit za libovůli v soudním rozhodování, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje.
III.
6. Z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 2 a z přiloženého spisového materiálu sp. zn. 17 C 171/2007 Ústavní soud zjistil, že tento soud se pokusil své pochybení napravit vydáním dalšího opravného usnesení, tentokrát ze dne 22. 7. 2015, jímž v ústavní stížnosti napadeném usnesení doplnil stručné odůvodnění. Považoval svůj předchozí postup "za zjevnou nesprávnost" a podle §164 o. s. ř. takto provedl opravu.
7. Proti tomuto rozhodnutí se však stěžovatelka odvolala a Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2015 č. j. 16 Co 325/2015-363 rozhodl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 5. 2015 č. j. 17 C 171/2007-327 se neopravuje tak, jak tento soud učinil shora uvedeným opravným usnesením. Podle odvolacího soudu se totiž nejedná o zjevnou chybu v psaní či počtech nebo jinou zjevnou nesprávnost. Chybějící odůvodnění bylo důsledkem chybného závěru soudu prvního stupně, a jeho nedostatek tedy nelze napravit za užití §164 o. s. ř. pomocí opravného usnesení.
8. Řízení v dané věci bylo poté Obvodním soudem pro Prahu 2 přerušeno usnesením ze dne 6. 11. 2015 č. j. 17 C 171/2007-371, a to do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.
9. Ministerstvo spravedlnosti se k ústavní stížnosti nijak nevyjádřilo.
IV.
10. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a připojených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je důvodný.
11. Jak již Ústavní soud mnohokrát konstatoval, není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, tím spíše v případech takových rozhodnutí, proti nimž v prvním stupni zákon nepřipouští opravný prostředek. Předpokladem respektování uvedené zásady je ovšem dodržení podmínky, že obecné soudy ve své činnosti postupují ve shodě s ústavními principy vyplývajícími z hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Tato podmínka však v projednávaném případě splněna nebyla.
12. O změně návrhu na zahájení řízení rozhodují obecné soudy podle §95 o. s. ř. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení soud změnu návrhu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud, po právní moci usnesení, v řízení o původním návrhu.
13. Z ustanovení §169 o. s. ř. vyplývá, že k podstatným náležitostem písemného vyhotovení usnesení patří jeho odůvodnění. Výjimka z tohoto pravidla je upravena v odstavci druhém tohoto ustanovení a zahrnuje pouze usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení vydané podle §104a o. s. ř. Usnesení o nepřipuštění změny žaloby tedy ke stanoveným výjimkám nepatří. Pokud jde o obsah samotného odůvodnění, není u nemeritorních usnesení předepsán. Postačuje proto, aby soud v odůvodnění uvedl jen základní důvody, které vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé jeho výrok srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.
14. Rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 2 o zamítnutí návrhu na změnu žaloby, aniž svoje usnesení jakkoliv odůvodnil, za situace, kdy zákonné podmínky pro absenci odůvodnění splněny nebyly, pak jeho postup nelze kvalifikovat jinak než jako porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny v souladu s výše citovanou judikaturou. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Pokud tak neučiní, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí, a zpravidla tak i jejich protiústavnost.
15. Soud prvního stupně tím, že své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby neodůvodnil v souladu s požadavky §169 o. s. ř., porušil ústavně garantované právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
16. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ve výroku označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil.