ECLI:CZ:US:2016:1.US.2133.16.1
sp. zn. I. ÚS 2133/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky KLAOS spol. s r.o., se sídlem Ctiborova 3091, Kladno, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem, se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2016 č. j. 19 Co 1643/2013-433, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, přičemž stěžovatelka jako žalobkyně byla zavázána nahradit žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně. Podle stěžovatelky tímto rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky k ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byla stěžovatelka v napadeném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v souladu s občanským soudním řádem poučena o možnosti podání dovolání proti danému rozhodnutí. Ani z ústavní stížnosti, ani z informací uvedených ve veřejně přístupné databázi informací o průběhu soudních řízení (služba infoSoud dostupná na http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) však nevyplývá, že by stěžovatelka této možnosti využila. Ostatně i kdyby se tak stalo, nic by to nezměnilo na závěru o nesplnění požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných prostředků k ochraně práva stěžovatelky, neboť ten vyžaduje nejen uplatnění oněch prostředků u příslušných orgánů, ale rovněž konečné rozhodnutí o nich. Lze tak uzavřít, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nesplnila podmínku dle §75 odst. 1 zákona o ústavním soudu, a tak je podaná ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud ani neshledal, že by byly splněny podmínky výjimečné aplikace §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud konstatuje, že nepřehlédl, že krajský soud napadené rozhodnutí vydal po zrušení svého předchozího rozhodnutí Nejvyšším soudem, a tedy s ohledem na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem. Ovšem tato skutečnost sama není důvodem nepřípustnosti dovolání a neospravedlňuje podání ústavní stížnosti přímo proti rozhodnutí odvolacího soudu bez předchozího podání dovolání (srov. též např. usnesení sp. zn. II. ÚS 498/14 ze dne 18. 2. 2014, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
6. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou ve smyslu §75 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka