ECLI:CZ:US:2016:1.US.215.16.1
sp. zn. I. ÚS 215/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci stěžovatelky Ing. Jitky Pěčkové, právně zastoupené JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem Králova 1283, Valašské Meziříčí, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím v neumožnění přístupu do soudního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 187/2013 a návrhu na předběžné opatření, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 1. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ostravě, aby se zdržel jednání, kterým porušuje práva stěžovatelky. Podání bylo spojeno s návrhem na vydání předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno zasahovat do základních práv a svobod. Dále se stěžovatelka domáhala toho, aby jednání nařízené před odvolacím soudem na 2. 2. 2016 bylo zrušeno a byl stanoven nový termín jednání.
Z relativně obsáhlé ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka je účastnicí soudního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 187/2013. Pochybení ze strany odvolacího soudu spatřuje především v tom, že jí neumožňuje nahlédnout do výše zmíněného spisu. Stěžovatelka je toho názoru, že dotčený spis není řádně veden, některé listiny v něm chybí a tento stav nelze považovat za souladný s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ke zjednání nápravy nedošlo ani poté, co se stěžovatelka obrátila na předsedkyni soudu. Přístup ke spisu je jí i přes opakované žádosti i nadále odpírán. Stěžovatelka přitom vychází z toho, že pouze a jedině řádně vedený spis může být základem spravedlivého rozhodování.
II.
Ústavní stížnost není důvodná.
Je na místě připomenout, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se tak fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán z hledisek souhrnných po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
Podle náhledu Ústavního soudu je nepochybné, že nahlížení do soudního spisu je významným právem účastníka řízení. Z toho důvodu, pokud bude chtít odvolací soud dosáhnout toho, aby bylo lze na jeho rozhodnutí nahlížet jako na ústavně konformní, bude muset před svým rozhodnutím dát stěžovatelce možnost se se spisem seznámit. Tato následně musí dostat určitý přiměřený časový prostor na to, aby se k věci mohla vyjádřit. Z uvedeného důvodu nepovažuje Ústavní soud současnou procesní situaci za natolik závažnou, aby svým nálezem ukládal Krajskému soudu v Ostravě za povinnost, nezasahovat do práv účastnice řízení. Z výše uvedených důvodů považuje Ústavní soud návrh stěžovatelky za předčasný.
Stran návrhu na zrušení jednání nařízeného na 2. 2. 2016 je třeba uvést, že k projednání tohoto návrhu není Ústavní soud příslušný, neboť se stěžovatelka domáhá něčeho jiného, než jak stanoví čl. 87 odst. 1 Ústavy.
Po shrnutí shora uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by bylo přiléhavé upravit právní vztahy vydáním předběžného opatření.
Z výše vyložených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh nepřípustný (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu) a dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný (§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj