ECLI:CZ:US:2016:1.US.2242.16.1
sp. zn. I. ÚS 2242/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem, se sídlem Karola Sliwky 621/5, Karviná - Fryštát, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 6 Tdo 1604/2015-51, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 3 To 116/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými mělo být porušeno jeho ústavně garantované právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 T 103/2014-539, byl stěžovatel uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, dále mu byl uložen trest zákazu výkonu funkce soudního znalce pro obor ekonomika, odvětví ekonomika, ceny a odhady podniků na dobu pěti let a povinnost uhradit 26 000 Kč na náhradě škody společnosti VaK Bruntál, a. s.
3. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl citovaný rozsudek Okresního soudu v Bruntále zrušen a stěžovatel byl nově uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, dále mu byl uložen trest zákazu výkonu funkce soudního znalce pro obor ekonomika, odvětví ekonomika, ceny a odhady podniků na dobu dvou let a povinnost uhradit 26 000 Kč na náhradě škody společnosti VaK Bruntál, a. s. Stěžovatel byl odsouzen za jednání spočívající v tom, že jako jednatel společnosti AUDIT MORAVA, s. r. o. Praha a soudní znalec z oboru ekonomiky za tuto společnost uzavřel se společností FOCUS-METAL, s. r. o. smlouvu o dílo na stanovení hodnoty nájmu pozemků vodního zdroje pitné vody v Bruntále a na jejím základě zpracoval znalecký posudek, aniž by si obstaral dostatečné podklady pro stanovení jejich hodnoty, nezabýval se jejich skutečným využitím a ani dalšími relevantními skutečnostmi. Dále neprovedl podrobné místní šetření stavby, k dokumentaci použil fotografii jiného objektu a pro ocenění těchto pozemků srovnávací metodou provedl chybný výběr nemovitostí určených ke srovnávání a dopustil se dalších v rozsudku podrobně popsaných pochybení. V důsledku předmětného posudku došlo k neodpovídajícímu navýšení odhadu nájemného, jehož se FOCUS-METAL, s. r. o. domáhala po společnosti VaK Bruntál, a. s. i Moravskoslezském kraji jako ručiteli. Přičemž stěžovatel s ohledem na svoji odbornou erudovanost a postavení znalce v této věci si minimálně byl vědom pochybení při zpracování posudku, a proto musel být i srozuměn s eventuálními hrozícími následky při použití posudku ze strany FOCUS-METAL, s. r. o. ve vztahu k VaK Bruntál, a. s. Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil rozhodnutí v části týkající se náhrady škody, nicméně ohledně výroku o vině i trestu dospěl k závěru, že netrpí žádnými vadami, přičemž se podrobně zabýval všemi námitkami stěžovatele a některé závěry krajského soudu argumentačně posílil a doodůvodnil.
4. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí. Předně vytýká obecným soudům to, že teprve po doplnění argumentace soudem dovolacím se rozsudky jemu předcházející staly úplnými. Nejvyšší soud měl napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit, nikoli jen doodůvodnit. Dále stěžovatel nesouhlasí s výší škody, kterou měl způsobit, neboť vypracovával znalecký posudek na roční výši nájmu a nemohl vědět, jak dlouho bude nájemní vztah trvat. Stěžovatel též polemizuje s tím, v jakém rozsahu vzaly obecné soudy v potaz znalecké posudky, zpracované vedle jeho posudku či za účelem jeho revize. Stěžovatel je totiž přesvědčen, že jeho posudek nebyl tzv. hrubě zkreslený, zákony totiž nestanoví závazná pravidla pro zpracování posudku a nezbytné podklady, které si musí znalec zajistit. Stěžovatel pak zejména polemizuje s tím, že neměl být za svá pochybení kriminalizován a že došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud úvodem podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
8. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Stěžovatel pouze pokračuje s polemikou se závěry obecných soudů, které však jsou dobře a přesvědčivě odůvodněny. Jeho námitky tak nedosahují ústavního rozměru. Ústavní soud posuzuje soudní řízení jako celek, a pokud krajský soud změnil rozhodnutí soudu okresního a Nejvyšší soud doplnil přesvědčivě odůvodnění soudu krajského v části jeho závěrů o vině stěžovatele, pak ve svém souhrnu v projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal.
9. Ústavní soud tedy shrnuje, že námitky obsažené v podané ústavní stížností nedosahovaly ústavního rozměru a napadenými rozhodnutími nebylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo na soudní ochranu. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu