ECLI:CZ:US:2016:1.US.2259.15.1
sp. zn. I. ÚS 2259/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti M. G., zastoupeného Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 55, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2015 č. j. 3 Tdo 439/2015-21, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2014 č. j. 10 To 441/2014-137 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. září 2014 č. j. 4 T 131/2014-95, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavní práva zaručená čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Stěžovatel byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a uložil mu trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1964 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. ř."). Nejvyšší soud dovolání napadeným usnesením podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
3. Stěžovatel zcela popírá spáchání uvedeného přečinu. Skutkový stav podle něj nebyl správně zjištěn, neboť nebyla dostatečně objasněna otázka, jak se choval Petr Šrain, tedy řidič vozidla tovární značky BMW, při odbočování. Návrh na provedení důkazu výslechem Petra Šraina obecné soudy odmítly provést. Stěžovatel se domnívá, že se jedná o tzv. opomenutý důkaz. Obecné soudy se rovněž odmítly zabývat otázkou příbuzenských vztahů mezi panem Fraňkem, řidičem vozidla VW Tranzit, a spolujezdcem poškozeného Švehlou, který byl vyslechnut jako svědek. Uzavřel s tím, že právní závěry přijaté soudy jsou takto v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními.
4. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením předmětné věci soudy z hlediska uváděného porušení dopravních předpisů při předjíždění. Připomíná, že v kritické době předjížděl vozidla v místě vodorovného dopravního značení "Podélná čára souvislá" a zároveň svislého dopravního značení "Konec všech zákazů". Ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o silničním provozu") vymezuje situace, za nichž se předjíždět nesmí. Ustanovení §18 písm. a) vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška") uvádí, že jsou-li značkou "Podélná čára souvislá" (č. V 1a) odděleny jízdní pruhy s protisměrným provozem, musí řidič jet vpravo od této značky; značku č. V 1a je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci. Z toho stěžovatel dovozuje, že podélná čára souvislá neznačí zákaz předjíždění, ale zákaz přejíždění, což je podle jeho názoru zásadní rozdíl. Stěžovatel připomíná, že ve smyslu ustanovení §76 odst. 2 zákona o silničním provozu je svislá dopravní značka "Konec všech zákazů" nadřazena vodorovné dopravní značce podélná čára souvislá. Stěžovatel nesouhlasí s pojetím obecných soudů vedoucím k závěru, že si měl v inkriminované době ve velmi krátkém časovém okamžiku vyhodnotit všechny trestně-právní souvislosti.
5. Stěžovatel dále připomíná, že podle §9 odst. 1 písm. ff) vyhlášky dopravní značka "Konec všech zákazů" ukončuje platnost předchozích značek vyjadřujících zákazy nebo omezení pro jedoucí vozidla. Podle názoru stěžovatele se ukončení platnosti vztahovalo i na značku vodorovnou.
6. Ústavní soud předesílá, že zákon o Ústavním soudu v ustanovení §43 přiznává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně z příslušného spisu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
7. Stěžovatel brojí proti hodnocení důkazů a usiluje o revizi skutkových zjištění a právních závěrů.
8. Ústavní soud opakovaně připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Podle čl. 90 Ústavy jen soud, který je součástí soustavy soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, tzn. že hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem ústavního principu nezávislosti soudů. Pokud soud při svém rozhodování respektuje podmínky dané ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., jakož i ustanovení §125 tr. ř. a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou, není v pravomoci Ústavního soudu, aby takové hodnocení přehodnocoval. Důvod ke zrušení soudního rozhodnutí je dán pouze za situace, kdy lze uvažovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů soud učinil, a právními závěry soudu, jinými slovy, kdy jeho rozhodnutí svědčí o možné libovůli (srov. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995, N 34/3 SbNU 257, nález sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995, N 79/4 SbNU 255).
9. Maje na zřeteli uvedené zásady, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost, resp. námitky v ní obsažené, neobstojí, neboť takovými - ústavněprávně relevantními - pochybeními napadené řízení a jeho výsledek postiženo není.
10. Co do posouzení stěžovatelem tvrzených vad při hodnocení důkazů a vytváření celkového obrazu o průběhu trestné činnosti je totiž namístě úsudek, že z obsahu napadených rozhodnutí se nepodává dostatečný podklad pro závěr, že obecné soudy pochybily ve smyslu zjevného, resp. extrémního vybočení ze standardů, jež pro režim získání potřebných skutkových zjištění předepisují příslušné procesní předpisy. Obecné soudy předestřely přiměřený popis a interpretaci jednání stěžovatele, jež založily na dostatečně důkladném dokazování, jakož i adekvátním hodnocení provedených důkazů. Přijaté skutkové závěry v nich mají věcné i logické zakotvení, a k závěru, že skutková zjištění jsou naopak s nimi v extrémním nesouladu, dospět nelze. Z výpovědi svědků Švehly a Pinty a protokolu o nehodě v silničním provozu s náčrtkem a fotodokumentací soud prvého stupně dovodil průběh nehodového děje. Podle skutkových zjištění do vlevo odbočujícího vozidla BMW, které se přední částí nacházelo na komunikaci, na kterou odbočovalo, narazilo vozidlo Škoda Octavia řízené stěžovatelem, které zleva předjíždělo vozidlo BMW a za ním v křižovatce se nacházející vozidlo VW Tranzit. Skutečnost, že vozidlo BMW signalizovalo, že se chystá na křižovatce odbočovat vlevo, obecné soudy dovodily jednak z výpovědí svědků, ale dokládá to i skutečnost, že řidič za ním jedoucího vozidla VW Tranzit zvládl bez problémů zpomalit, aby mu odbočení umožnil. Za této situace nelze obecným soudům vytýkat, že se dále nezabývaly zkoumáním věrohodnosti svědka Švehly s ohledem na stěžovatelem zmiňovaný příbuzenský vztah s řidičem vozidla VW Tranzit panem Fraňkem.
11. Pokud soudy nevyhověly návrhu obhajoby na výslech řidiče vozidla BMW Petra Šraina a přezkoumatelným způsobem vysvětlily, proč provedení důkazu považovaly za nadbytečné, Ústavní soud v takovém postupu nespatřuje dotčení stěžovatelových práv. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svou konstantní judikaturu (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 150/93 ze dne 3. 11. 1994, N 49/2 SbNU 87), podle níž je ponecháno na úvaze soudu, v jakém rozsahu provede dokazování, musí však rozhodnout na základě dostatečných důkazů vedoucích ke spolehlivě zjištěnému skutkovému stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. §2 odst. 5 tr. ř.). Nelze spatřovat porušení zásad, které jsou dány ustanoveními čl. 36 a násl. Listiny v tom, jestliže soud nevyhoví všem důkazním návrhům, když z důkazů do té doby provedených lze na skutkový stav posuzované věci bez důvodných pochybností usoudit. V projednávané věci měl soud prvého stupně k dispozici důkazy dostatečné pro spolehlivé zjištění všech znaků skutkové podstaty posuzovaného činu. Nelze mu proto důvodně vytýkat, že navržený důkaz považoval za nadbytečný. Odvolací soud se s rozsahem skutkových zjištění ztotožnil. Rozhodující je, že se soudy obou stupňů s důkazními návrhy vypořádaly a vyložily, proč je neprovedly.
12. Již s ohledem na zjištěnou skutečnost, že řidič vozidla BMW dával znamení o změně směru jízdy vlevo lze dovodit závěr, že stěžovatel vozidlo BMW zleva předjíždět neměl. Pokud tak učinil, porušil tím ustanovení §17 odst. 5 písm. e) zákona o silničním provozu, které za uvedené situace předjíždění zakazuje.
13. K námitce ohledně umístění svislé dopravní značky "Konec všech zákazů", která ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 písm. ff) vyhlášky ukončuje platnost všech značek vyjadřující zákazy nebo omezení pro jedoucí vozidla, tedy i platnost vodorovných značek je namístě předně odkázat na argumentaci soudu prvého stupně, podle níž se pravidlo ukončení platnosti zákazů vztahuje na zákazy stanovené značkami, které této svislé dopravní značce prostorově předcházely. Zcela jistě tedy nemohlo toto pravidlo dopadat na vodorovnou dopravní značku, která pokračovala i za svislou dopravní značkou "Konec všech zákazů". I touto úvahou tedy lze dospět k závěru, že stěžovatel vozidlo BMW předjíždět neměl.
14. Se stěžovatelem nelze souhlasit, že je mu kladeno k tíži, že v rychlosti nevyhodnotil celou složitou dopravní situaci správně. Řízení motorového vozidla je činnost, která se vyznačuje jistou nebezpečností (pro řidiče i pro ostatní účastníky silničního provozu) a složitostí. Je přitom zcela v souladu s ústavním pořádkem, že na řidiče jsou kladeny požadavky, aby se podřídil zásadně všem pravidlům, která zákonodárce pro tuto činnost stanovil.
15. Za této situace se jeví jako nadbytečná stěžovatelova polemika s právním posouzením provedeným obecnými soudy, v tom směru, zda vodorovná značka je či není značkou zákazovou, na níž má či nemá dopad svislá dopravní značka "Konec všech zákazů". K otázce, relevance rozdílu mezi zákazem přejíždění, které stanovuje značka "Podélná čára souvislá" a zákazem předjíždění, které tato značka nestanovuje lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně.
16. Z uvedených důvodů Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu