ECLI:CZ:US:2016:1.US.2547.15.1
sp. zn. I. ÚS 2547/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Easy Working s. r. o., se sídlem Sokolská třída 1615/50, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Jaromírem Leimbergerem, advokátem se sídlem Česká 15, 602 00 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 Afs 140/2014-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu a tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž čl. 4 Ústavy České republiky.
Z ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozsudku Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2014, č. j. 22 A 18/2014-23. Krajský soud výrokem I. citovaného rozsudku deklaroval, že zahájení daňové kontroly u stěžovatele protokolem o ústním jednání ze dne 15. 10. 2012, č. j. 320866/12/388932804561, pořízeným Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, bylo nezákonným zásahem, jelikož tento soud shledal, že v uvedeném protokolu nebyly stěžovateli sděleny důvody přetrvávajících pochybností, které správce daně měl i po provedeném postupu k odstranění pochybností. Soud však výrokem II. zamítl stěžovatelův návrh, aby bylo Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj zakázáno pokračovat v daňové kontrole, jelikož krajský soud dospěl k závěru, že kontrola byla následně dne 5. 4. 2013 řádně zahájena protokolem č. j. 1081598/13/3201-05402-804561.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, podobně jako ve své kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, že nezákonný zásah v podobě zahájení daňové kontroly protokolem ze dne 15. 10. 2012 nelze následně legalizovat protokolem ze dne 5. 4. 2013. K regulérnímu zahájení daňové kontroly tedy nemohlo protokolem ze dne 5. 4. 2013 dojít, a to ani ve spojení s protokolem ze dne 15. 10. 2012, který jakožto nezákonný zásah nemohl mít vůči stěžovateli, jako daňovému subjektu, účinky, spočívající v pokračování v daňové kontrole. Na podporu svých tvrzení stěžovatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které daňová kontrola představuje v rámci daňového řízení nejcitelnější zákonem aprobované narušení autonomní sféry jednotlivce (nález ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 705/06), a proto musí být podle stěžovatele zahájena přísně podle zákona se všemi zákonem předpokládanými atributy.
II.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v řízení o žalobě proti postupu správního orgánu, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručené práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Po posouzení ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu nepřináší v podstatě žádné nové argumenty a de facto představuje toliko pokračující polemiku se závěry Nejvyššího správního soudu, potažmo Krajského soudu v Ostravě, vedenou zejména v rovině práva podústavního. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi přitom vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace jednoduchého práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace norem podústavního práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 1 2008, sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)].
Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzených práv stěžovatele, neshledal. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel toliko nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující Nejvyšší správní soud vyvodil, a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho názoru.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti konkrétně brojí proti závěru Nejvyššího správního soudu, který shodně s Krajským soudem v Ostravě má za to, že daňová kontrola u stěžovatele byla protokolem ze dne 5. 4. 2013 řádně zahájena, ačkoliv v něm nebylo výslovně uvedeno, že se jím daňová kontrola zahajuje.
Ústavní soud uvádí, že závěrům obsaženým v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že: "Protokolem ze dne 5. 4. 2013 byly stěžovateli sděleny důvody přetrvávajících pochybností, odpadla tak překážka, která bránila zahájení daňové kontroly navazující na postupy k odstranění pochybností. Požadavek na to, aby v daném protokolu bylo výslovně uvedeno, že tímto protokolem se zahajuje daňová kontrola, považuje Nejvyšší správní soud v okolnostech posuzovaného případu za přehnaně formální. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že správce daně se rozhodl z postupů k odstranění pochybností přejít do daňové kontroly postupem ve smyslu §90 odst. 3 daňového řádu. V tomto smyslu ostatně vyznívá i protokol ze dne 5. 4. 2013. Překážka, která dle krajského soudu bránila zahájení daňové kontroly, odpadla dne 5. 4. 2013, a správce daně k tomuto dni stěžovatele jasně informoval o přechodu z postupu k odstranění pochybností do daňové kontroly. Za takové situace zdejší soud vyhodnotil, že nebylo nezbytné, aby protokol ze dne 5. 4. 2013 obsahoval výslovnou formulaci o tom, že se tímto protokolem zahajuje daňová kontrola."
V této souvislosti poukázal Nejvyšší správní soud na svoji předchozí judikaturu, podle které "vliv nezákonného postupu pracovníka správce daně při provádění daňové kontroly na zákonnost kontroly samotné se vzpírá zobecnění a bude záležet vždy na posouzení konkrétních okolností případu a posouzení vlivu nezákonného úkonu na výsledek kontroly. Ne každá nezákonnost při provádění daňové kontroly pak představuje nezákonný zásah." (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006-95). Uvedené podle Nejvyššího správního soudu v podmínkách nyní posuzované věci znamená, že pochybení, která shledal krajský soud u protokolu ze dne 15. 10. 2012 (nesdělení důvodů přetrvávajících pochybností z postupů k odstranění pochybností), sice značila, že tohoto dne daňová kontrola zahájena nebyla, ale současně není vyloučeno, aby po jejich odpadnutí byla daňová kontrola zahájena a aby proběhla (odstavec č. 27 odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu).
Argumentaci Nejvyššího správního soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními. V podrobnostech Ústavní soud na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu odkazuje.
Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2016
Tomáš Lichovník v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu