ECLI:CZ:US:2016:1.US.288.16.1
sp. zn. I. ÚS 288/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) společnosti SBS SPECIAL BUILDING SERVICE, s.r.o., IČ 243 03 372, se sídlem Sokolovská 231/35, Karlín, Praha 8, a 2) Kateřiny Solusové, obou zastoupených Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem se sídlem Tererova 1356-6 Praha 4, Chodov, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 16. 11. 2015 č. j. 0 Nt 1508/2015-4 a dodatečnému souhlasu s již provedenou prohlídkou jiných prostor a pozemků ze dne 27. 11. 2015, obou vydaných Okresním soudem v Písku, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 1. 2016, se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného příkazu i souhlasu z důvodu porušení jejich základních, ústavně zaručených práv podle čl. 4 odst. 1, čl.
7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále se s odkazem na tato ustanovení stěžovatelky domáhají, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování citovaných základních práv a svobod a přikázal Policii ČR, aby byl obnoven stav před porušením práv a svobod stěžovatelek.
2. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, domovní prohlídka jiných než bytových prostor byla nařízena proto, že okresní soud z důkazů, které jsou připojené ve spise Policie ČR a z rozhodnutí, které provedla státní zástupkyně, shledal důvodné podezření, že v předmětných prostorách se nachází výherní hrací automaty, jež jsou neoprávněně provozovány v rozporu s platnou obecnou vyhláškou Města Písek č. 08211 o zákazu provozování sázkových her, loterií a jiných podobných her po celém území města Písku, vydanou podle §2 písm. e) zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách ve znění pozdějších předpisů. Z vyjádření specializovaného Finančního úřadu Praha 7, sekce státního dozoru, bylo zjištěno, která občanská sdružení nemohou být držitelem povolení k provozování výherních hracích přístrojů či jiných podobných zařízení. Dodatečný souhlas s již provedenou prohlídkou jiných prostor byl udělen pro místnosti kanceláře provozního baru Queens Club, prostoru za barem a příručního skladu u WC baru Queens Club, přičemž prohlídky se účastnil i právní zástupce stěžovatelek v roli právního zástupce osoby podezřelé ze spáchání trestného činu. V protokolu o provedení prohlídky v prostorách baru Queens je uvedeno, že byla vykonána podle §83a odst. 2 trestního řádu, neboť je důvodná obava ze zmaření nebo zničení důkazů podezřelými osobami a tyto důkazy nelze opatřit jiným způsobem a přítomní o tom byli poučeni.
3. Stěžovatelky proti provedené prohlídce jiných prostor a napadeným rozhodnutím namítají, že je-li domovní prohlídka nařizována před zahájením trestního stíhání, musí příkaz k ní obsahovat odůvodnění, proč jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. To je sice v příkazu dodrženo, avšak rozhodnutí bylo podle stěžovatelek odůvodněno nedostatečně a nelogicky. Stěžovatelky se dále domnívají, že v průběhu provádění prohlídky došlo k dalšímu pochybení ze strany orgánů činných v trestním řízení, neboť byl překročen rozsah prohlížených a prohledávaných prostor o prostory užívané k provozování baru Queens Club, a to i přes protesty provozovatele baru a jeho právního zástupce, kteří se prohlídky účastnili. Z posléze uděleného souhlasu pak už vůbec není patrno, proč jej soud udělil. Za protiústavní pak stěžovatelky považují i samotný průběh provádění prohlídky jiných prostor, a to zejména proto, že byl "obsazen celý bar Queens", kde došlo ze strany osob, provádějících prohlídku k čerpání elektrické energie pro zapínání vlastní elektroniky a výherních automatů. Do prostoru baru již nebyli ze strany policie vpouštěni žádní další zákazníci, což mělo vliv na denní tržbu baru.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Již ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995 Ústavní soud vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno rozhodování obecních soudů (např. u posuzované prohlídky jiných prostor) anebo alespoň možnost přezkumu rozhodnutí obecným soudem. K tomu je třeba zdůraznit, že prohlídka jiných prostor je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační intervence Ústavního soudu je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod stěžovatelů, jenž nebyl odčiněn při přezkumu obecným soudem, anebo jej takto odčinit nelze.
7. O takový výjimečný případ se ovšem v posuzované věci nejedná. Ústavní soud se při posuzování této stížnosti v první řadě zaměřil na otázku, zdali samotný příkaz k domovní prohlídce trpěl takovými závažnými vadami, že by postupem policejního orgánu na jeho podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv dotčených osob. Takovéto okolnosti však Ústavní soud neshledal. Napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je vydán příslušným soudem v souladu s ustanovením §83 odst. 1 trestního řádu. Je dostatečně odůvodněn, je v něm srozumitelně vysvětleno, z jakého důvodu k prohlídce dochází (podezření je jasně formulováno a spojeno s příslušnými prostory). Příkaz obsahuje i řádné poučení. Z okolností případu je též seznatelné, proč došlo k rozšíření prohlížených prostor a tento postup byl návazně potvrzen soudem. Ostatně prohlídky se účastnil provozovatel prostor i jeho právní zástupce (který je současně zástupcem stěžovatelek) a byl poučen o důvodech rozšíření prohlídky na další prostor.
8. Z posuzované ústavní stížnosti není plně zřejmé, zda stěžovatelky brojí i proti způsobu provedení prohlídky jiných prostor (čerpání energie a uzavření baru), stěžovatelkami navrhovaný výrok Ústavního soudu o tom nesvědčí. Ústavní soud nepřistoupil k vyjasnění formulační nejasnosti ústavní stížnosti v tomto směru, neboť s ohledem na princip subsidiarity při posuzování ústavních stížností by stejně Ústavní soud nebyl v dané procesní fázi povolán k přezkumu možných pochybení policejního orgánu při výkonu prohlídky jiných prostor, neboť k tomu poskytuje právní řád procesní prostředky, které je třeba vyčerpat před podáním ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud judikoval ohledně uvedené problematiky (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014), v takové situaci by mohly stěžovatelky k ochraně svých práv využít ustanovení §174 odst. 2 písm. b) trestního řádu a požádat příslušné státní zastupitelství o dozor (dle citovaného ustanovení může státní zástupce "vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje") a případně tak docílit toho, že příslušný státní zástupce (či nadřízený státní zástupce v rámci dohledu) shledá způsob provádění prohlídky protiprávním.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu