ECLI:CZ:US:2016:1.US.3286.15.1
sp. zn. I. ÚS 3286/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015 č. j. 10 As 195/15-32 a usnesení Krajského osudu v Praze ze dne 11. 8. 2015 č. j. 45 A 9/2014-214, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. 11. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání ze dne 3. 11. 2015, v němž stěžovatel brojil v záhlaví označeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze.
2. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky. Výzvou ze dne 16. 11. 2015 byl stěžovatel upozorněn na nutnost povinného zastoupení advokátem a vyzván k odstranění tohoto nedostatku jeho podání, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, s poučením, že v případě neodstranění vytknuté vady bude stěžovatelovo podání odmítnuto. Výzva byla stěžovateli doručena dne 18. 11. 2015.
3. Dne 4. 12. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání ze dne 25. 11. 2015, v němž žádal o prodloužení stanovené lhůty do 4. 1. 2016.
4. Dne 14. 12. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání ze dne 10. 12. 2015 s obsáhlými přílohami, které zahrnovalo doplnění ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Nad 103/2015-190 a plnou moc danou stěžovatelem advokátu JUDr. Ladislavu Koženému "ve věci doplnění ústavní stížnosti proti Usnesení Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn.: Nad 103/2015-190".
5. Ústavní soud ze své činnosti zjistil, že usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2015 č. j. Nad 103/2015-190 stěžovatel u Ústavního soudu napadl již podáním ze dne 5. 5. 2015, o němž bylo vedeno řízení pod sp. zn. III. ÚS 1893/15. Usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1893/15 bylo toto stěžovatelovo podání (ústavní stížnost) odmítnuto.
6. Do dnešního dne Ústavnímu soudu nebylo doručeno doplnění ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015 č. j. 10 As 195/15-32 a usnesení Krajského osudu v Praze ze dne 11. 8. 2015 č. j. 45 A 9/2014-214, jakož ani speciální plná moc daná stěžovatelem zvolenému advokátu k zastupování pro řízení před Ústavním soudem o jeho ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze.
7. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů soudce zpravodaj mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
8. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel v určené lhůtě neodstranil vytknuté nedostatky svého podání ze dne 3. 11. 2015. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a předmětné podání stěžovatele (ústavní stížnost) soudkyní zpravodajkou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka