ECLI:CZ:US:2016:1.US.3479.15.1
sp. zn. I. ÚS 3479/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ingrid Jírové a 2. Milana Jíry, zastoupených Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. července 2015 č. j. 57 C 46/2014-50, za účasti Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Základní a mateřské školy Častolovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora uvedeného rozsudku obecného soudu.
2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou svým rozsudkem ze dne 20. 7. 2015, č.j. 57 C 46/2014-50 zamítl žalobu stěžovatelů proti žalované Základní a mateřské škole Častolovice o 1 148 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Stěžovatelé se podanou žalobou domáhali vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši z toho důvodu, že prý škola bez právního důvodu vybrala danou finanční částku na pracovní sešity pro nezl. dcery stěžovatelů, které jim měly být dle ust. §27 odst. 3 školského zákona poskytnuty zdarma. Z odůvodnění předmětného rozsudku vyplývá, že ust. §27 ods. 3 školského zákona bylo porušeno, přesto však na straně žalované ke vzniku bezdůvodného obohacení nedošlo, a to z toho důvodu, že stěžovatelé pracovní sešity škole nevrátili.
3. Stěžovatelé jsou však přesvědčeni, že výše uvedená právní úvaha a postup soudu je chybný, pokud provedl bez jakéhokoliv protinávrhu započtení proti stěžovatelům uplatněnému nároku. Aby mohlo dojít k započtení vůči uplatňované pohledávce, je třeba v souladu s ust. §98 občanského soudního řádu projevu vůle žalovaného, kterým svoji pohledávku proti žalobci k započtení uplatňuje. V rámci řízení před soudem však k žádnému takovému projevu vůle nedošlo. Je prý sice pravdou, že dle ust. §27 odst. 3 školského zákona mají žáci ostatních ročníků (vyjma ročníku prvního) základního vzdělávání povinnost učebnice a učební texty vrátit nejpozději do konce příslušného školního roku, avšak žalovaná po stěžovatelích navrácení předmětných pracovních sešitů nikdy nepožadovala. Přesto však samotní stěžovatelé avizovali, že jsou připraveni pracovní sešity navrátit. I přes výše uvedené jsou však stěžovatelé toho názoru, že v tomto případě se nejedná o synallagmatický právní vztah, kdy by povinnosti žalované vydat bezdůvodné obohacení měla odpovídat povinnost stěžovatelů vydat pracovní sešity, neboť se nejedná o plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy dle ust. §457 občanského zákoníku.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 1 148 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky přesunut do roviny soudnictví ústavního. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.
7. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak Ústavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013, důvodem zde je zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu. V opačném případě by se Ústavní soud dopustil nerovnosti ve vztahu k jiným stěžovatelům, žádajícím přezkum soudních rozhodnutí vydaných v bagatelních věcech, a sám tak porušil svoji ustálenou judikaturu.
8. Obecný soud se žalobou stěžovatelů řádně zabýval a dospěl k rozhodnutí, které dostatečným způsobem odůvodnil. Tyto závěry Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat, když nedosahují úrovně extrémního rozhodnutí ve shora nastíněném smyslu. Důvod ke zrušení napadeného rozsudku tedy není dán.
9. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu