ECLI:CZ:US:2016:1.US.3501.15.1
sp. zn. I. ÚS 3501/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2014 č. j. 5 To 314/2014-784 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. 5. 2014 č. j. 6 T 31/2008-770, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 27. 11. 2015 a doručenou Ústavnímu dne 30. 11. 2015, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, především práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 5 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je opožděná.
3. Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
4. V projednávaném případě bylo takovým rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, které bylo stěžovali podle jeho tvrzení doručeno dne 22. 9. 2014. Stěžovatel sice následně dne 16. 12. 2014 podal ještě podnět ministrovi spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona (tento podnět byl poté odložen, o čemž byl stěžovatel informován přípisem ze dne 12. 5. 2015, doručeným mu dne 18. 5. 2015), avšak tento podnět již nelze považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z uvedeného je zřejmé, že pokud stěžovatel svou ústavní stížnost podal v listopadu 2015, stalo se tak zhruba 14 měsíců po doručení rozhodnutí o jeho posledním procesním prostředku k ochraně jeho práva, a tudíž po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Pro úplnost přitom Ústavní soud konstatuje, že i v případě, že by stěžovatel chtěl ústavní stížností brojit proti odložení svého podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, musela by být ústavní stížnost rovněž shledána opožděnou.
5. Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka