infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.11.2016, sp. zn. I. ÚS 3515/16 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2016:1.US.3515.16.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2016:1.US.3515.16.1
sp. zn. I. ÚS 3515/16 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Jaromíra Houžvičky, proti rozhodnutí Celního úřadu Praha 8 D8 č. j. 19996/2009-176500-021 ze dne 10. 11. 2009, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 A 70/2012-105 ze dne 29. 4. 2016 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 138/2016-30 ze dne 13. 7. 2016, spojené s návrhem na zrušení právních předpisů, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2016, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhl, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky". Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §30 odst. 1 citovaného zákona ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Obecně také platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění popsaného nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud nicméně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. V projednávané věci stěžovatel při předložení ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu přitom známo, že stěžovatel podal v minulosti již desítky ústavních stížností, a proto je mu povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem dobře známa. Stěžovatel byl ostatně o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen (např. ve věci sp. zn. I. ÚS 1933/12, IV. ÚS 1475/13, III. ÚS 1588/13, IV. ÚS 1853/13, II. ÚS 2192/14, III. ÚS 2453/14, I. ÚS 34/15 a dalších). Za dané situace Ústavní soud tudíž nepovažoval za účelné znovu vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání, a to i s ohledem na postoj stěžovatele, jenž se podmínku uvedenou v ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stran povinného právního zastoupení zjevně rozhodl nerespektovat, o čemž svědčí jeho návrh na odstranění této povinnosti nejen ze zákona o Ústavním soudu, ale vůbec z celého právního řádu. V kontextu výše řečeného Ústavnímu soudu nakonec nezbylo, než se uchýlit k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a stěžovatelův návrh odmítnout. Výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) - z povahy věci - i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na zrušení ustanovení právních předpisů, které upravují povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky, jenž musí být, coby návrh akcesorický, odmítnut rovněž [§43 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2016 David Uhlíř v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2016:1.US.3515.16.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 3515/16
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 11. 2016
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 10. 2016
Datum zpřístupnění 5. 12. 2016
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán CELNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - CÚ Praha 8
SOUD - MS Praha
SOUD - NSS
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-3515-16_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 95125
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-12-21