ECLI:CZ:US:2016:1.US.3628.15.1
sp. zn. I. ÚS 3628/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů J. H. a V. H., obou zastoupených JUDr. Ing. Františkem Filou, Ph.D., advokátem se sídlem K Radotínu 15, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2015 sp. zn. 7 To 334/2015 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 Nt 2526/2008 ze dne 23. února 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 11. 12. 2015 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzený zásah do jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 6 T 152/2007 ze dne 19. 6. 2007 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze 9 To 356/2007 ze dne 19. 9. 2007 byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin křivého obvinění, kterého se dopustili tím, že dne 30. 1. 2004 podali trestní oznámení na neznámou osobu pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, ve kterém uvedli, že je vůči nim v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 96/2003 uplatňována směnka na směnečnou sumu 5.000.000 Kč datovaná 14. 7. 1997 a tato je padělek, protože oni tuto směnku nepodepsali. Z kontextu bylo zřejmé, že se jedná o oznámení proti vlastníkovi směnky, který vůči stěžovatelům uplatnil nárok na plnění z této směnky, jemuž stěžovatelé chtěli přivodit trestní stíhání a vyhnout se tak zaplacení dlužné částky. Stěžovatelé podali dne 11. 12. 2008 návrh na obnovu řízení v této věci, v něm poukázali na nové důkazy, a to zejména znalecký posudek, který byl vypracován k jejich žádosti Ústavem kriminalistiky a forenzních disciplín Vysoké školy Karlovy Vary dne 3. 3. 2008, který potvrzuje jejich obhajobu, že na sporné směnce ze dne 14. 7. 1995 nefigurují podpisy odsouzených, ale jedná se o kvalitní padělky. Dále stěžovatelé předložili znalecký posudek Ing. Tomáše Prouzy, MBA, podle nějž v popisu detailu platby potvrzení Oberbank, kde je uvedeno, že platba souvisí s úvěrem spojeným s vlastní směnkou ze dne 14. 7. 1997, mohl příkazce při zadání příkazu převodu peněz uvést do detailu platby jakýkoliv text, neboť banka uvedený text neprověřuje a je pouze povinna text zadaný klientem uvést na bankovním výpisu. Stěžovatelé z těchto důkazů dovozují, že nelze mít za prokázané, že platba skutečně souvisela se směnkou ze dne 14. 7. 1997. Ve světle shora uvedených důkazů stěžovatelé poukázali ve svém návrhu na to, že by soud měl připustit možnost padělání předmětné směnky a tento závěr by pak při zachování zásady presumpce neviny, měl vést ke zproštění stěžovatelů ze skutku kvalifikovaného jako pokus trestného činu křivého obvinění, a proto požadovali povolení obnovy řízení. Obvodní soud pro Prahu II jejich návrhu nevyhověl a své napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že v původním trestním řízení byly dostatečně řešeny obě otázky, soudy vycházely z toho, že příkazce může při zadání příkazu k převodu peněz uvést do detailu platby jakýkoliv text a že nelze znalecky prokázat, zda jsou podpisy na směnce pravými podpisy stěžovatelů nebo kvalitními padělky. Předložené důkazy tedy nepřinášejí žádné nové skutečnosti, odůvodňující povolení obnovy řízení. Tento závěr potvrdil napadeným rozhodnutím i Městský soud v Praze.
3. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvádí, že se cítí být zasažení ve svém právu na spravedlivý proces. Nad rámec své argumentace v řízení před obecnými soudy uvedli, že při rozhodování Městského soudu v Praze byly opomenuty důkazy, o nichž nebylo v řízení Městským soudem v Praze rozhodnuto, což zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí a rozpor s požadavky spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Účastníkovi řízení musí být dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a k věci samé, jakož i navrhnout důkazy, jejichž provedení k prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů případně navržené důkazy neprovedl. Pokud tak soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami spravedlivého procesu.
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
6. Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl trestním soudem zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, nepřísluší Ústavnímu soudu hodnocení věcné správnosti původních rozhodnutí v trestním řízení. Ústavněprávní přezkum může směřovat pouze k zodpovězení otázky, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Z hlediska ústavně právního přezkumu je proto především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna, a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí totiž vyplývá, že se obecné soudy náležitě vypořádaly s předloženými znaleckými posudky i dalšími argumenty stěžovatelů. Ústavní soud tedy nemá důvod závěry obvodního či městského soudu jakkoliv věcně přehodnocovat.
7. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatelů, není v rozporu s právem stěžovatelů na spravedlivý proces. Ústavní soud v jejich postupu neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti. Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že neslouží jako další přezkumná instance, nýbrž jako ochránce ústavnosti, která však v projednávané věci dotčena nebyla. Jinak řečeno, projednávaný případ, respektive ústavní stížnost, nedosáhl hranice ústavnosti, což se vztahuje na obě napadená rozhodnutí obecných soudů.
8. Vzhledem k závěru o nedotčení ústavně zaručených práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími obecných soudů Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu