ECLI:CZ:US:2016:1.US.3854.15.1
sp. zn. I. ÚS 3854/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., t. č. Věznice Brno, Jihlavská 12, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Plzeň, Jiráskovo nám. 816/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 11 Tdo 562/2014-42 ze dne 27. 5. 2014, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 7 To 329/2013-1003 ze dne 24. 10. 2013 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. 1T 101/2011 ze dne 17. 7. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 30. 12. 2015 bylo Ústavnímu doručeno stěžovatelovo podání, ve kterém stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedeným soudním rozhodnutím. Toto podání bylo posléze na základě výzev Ústavního soudu doplněno a nyní je možno jej posuzovat jako ústavní stížnost.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 1 T 101/2011 byl stěžovatel uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, za které byl podle §326 odst. 1 za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako opožděné.
Stěžovatel má za to, že mu v řízení před obecnými soudy bylo upřeno právo na právní pomoc advokáta při jednání před soudem a dále, že mu nebyla umožněna účast u odvolacího řízení, přičemž ani dovolací soud napadeným rozhodnutím tuto vadu řízení neodstranil. Nad to stěžovatel poukazuje na to, že dle jeho mínění byla jeho věc projednávána podjatými soudci. Upozornil i na to, že je již od 24. 10. 2015 vazebně stíhán v jiné trestní věci, a proto má značně ztížený přístup ke své obhajobě.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců (dříve 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní soud z příslušného trestního spisu zjistil, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno do jeho datové schránky, jejímž prostřednictvím si je převzal 23. 10. 2014. Je tedy zjevné, že podaná ústavní stížnost je opožděná.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2016
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka