ECLI:CZ:US:2016:1.US.3933.16.1
sp. zn. I. ÚS 3933/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph. D., advokátem se sídlem Valdštejnovo nám. 76, 506 01 Jičín, proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 7 C 106/2016-58 ze dne 1. 7. 2016 ve spojení s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Okresní soud v Nymburce vyhověl žalobě Generali Pojišťovny, a. s., o zaplacení částky 1 105 Kč s příslušenstvím směřující proti stěžovateli z titulu nezaplaceného pojistného dle pojistné smlouvy č. 0641453824 za období 6. 3. 2015 - 7. 7. 2015, kdy pojistná smlouva byla ukončena pro neplacení pojistného, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí okresního soudu brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením věci soudem, maje za to, že Okresní soud v Nymburce nesprávně uzavřel, že předmětné pojištění stěžovatele se nepřerušilo pro nezaplacení pojistného, protože podle článku 9 odst. 9 všeobecných pojistných podmínek pro pojištění motorových vozidel žalobkyně, účinných k 1. 11. 2012, se pojištění pro nezaplacení pojistného nepřerušuje. Stěžovatel také poukázal na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a vadnou chronologii dle něj rozhodných právních skutečností ze strany soudu. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 1 105 Kč, kterou je ovšem třeba ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu a spravedlivý proces převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinými slovy, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.
Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Uvedené podmínky však v projednávané věci splněny nejsou. Sám o sobě nesouhlas stěžovatele s posouzením věci ze strany okresního soudu nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti z hlediska "prolomení" bagatelní povahy předmětné civilní věci. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013, důvodem je zde zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu (srov. též bod 18 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014). V opačném případě by se Ústavní soud dopustil nerovnosti ve vztahu k jiným stěžovatelům žádajícím přezkum rozhodnutí vydaných v bagatelních věcech, a sám porušil svoji judikaturu. Z napadeného rozsudku nalézacího soudu jsou přitom zcela zřejmé důvody, pro které soud žalobě vyhověl a pro které neuznal argumentaci stěžovatele; z tohoto odůvodnění se však žádný exces, pro který by bylo nutno přikročit ke kasaci napadeného rozsudku okresního soudu, nepodává.
Za daných okolností tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Z týchž důvodů musel být odmítnut i návrh stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného soudního rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření směřující proti "Exekutorskému úřadu Karlovy Vary" se týká jiné věci (exekučního řízení), než pro kterou byla podána ústavní stížnost (nadto směřující proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, a nikoli jinému zásahu orgánu veřejné moci), tudíž i ten musel být odmítnut, a to pro nepříslušnost dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Naopak žádosti o přednostní projednání věci Ústavní soud vyhověl via facti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. prosince 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu