ECLI:CZ:US:2016:1.US.414.16.1
sp. zn. I. ÚS 414/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti P. Ch., zastoupeného JUDr. Monikou Bakešovou, advokátkou se sídlem Litoměřice, Novobranská 270/18, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. září 2015 sp. zn. 2 T 7/2013 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015 sp. zn. 5 To 415/2015, s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. února 2016 a doplněné podáním dne 11. února 2016, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, podle čl. 36 odst. 1 a v č l. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. ledna 2013 č. j. 2 T 7/2013-62, se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem.
3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost. Městský soud v Praze podanou stížnost zamítl.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítal, že při jednání u obvodního soudu dne 8. září 2015 bylo rozhodnuto bez jeho účasti. Dále stěžovatel napadl provedené důkazní řízení, a to oběma ve věci rozhodujícími soudy a namítal, že soudy nevzaly v potaz jeho vysvětlení důvodů, které vedly k tomu, že nebyl schopen v rozhodném období převzít poštovní zásilky a ztratil tak částečně přehled o svých závazcích. Stěžovatel má za to, že ve věci nebylo zohledněno, že se dle svých sil snažil dlužné výživné hradit a i skutečnost, že nyní má zajištěn stabilní příjem a zázemí a je i v obecném zájmu, aby mohl nadále v současném zaměstnání bez přerušení pracovat.
5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
7. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.
8. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, s nimiž se ve věci rozhodující soudy vypořádaly v průběhu řízení a žádá-li přezkum těchto námitek, staví Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu nepřísluší.
9. Ústavní soud z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí ověřil, že obvodní soud náležitě popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se řídil a na základě jakých skutečností rozhodl o výkonu trestu stěžovatele.
10. Městský soud na základě podané stížnosti stěžovatele přezkoumal napadené usnesení, jakož i postup řízení, které mu předcházelo a konstatoval, že stížnost není důvodná. Námitky stěžovatele co do konání veřejného zasedání v jeho přítomnosti podle závěru učiněného městským soudem neobstojí, neboť je zjevné, že k žádosti stěžovatele bylo jednání obvodního soudu opakovaně odročováno a z obsahu spisu není patrná žádná okolnost, která by svědčila jeho námitkám, že mu u soudu mělo být řečeno, že k jednání chodit nemusí, když je naopak zjevné, že veřejná zasedání byla vždy odročována na jeho žádost. Pokud se k jednání dne 8. září 2015 nedostavil, bylo to jen jeho rozhodnutí a soud prvního stupně jednal správně, pokud rozhodl v jeho nepřítomnosti. K tomu městský soud uvedl, že i okolnosti ohledně tvrzeného placení výživného stěžovatelem vedly k závěru, že rozhodnutí obvodního soudu bylo zcela správné a proto stížnost jako nedůvodnou zamítl.
11. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení trestním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil. Stěžovateli se tak nezdařilo doložit porušení tvrzených základních práv, zaručených ústavním pořádkem.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu