ECLI:CZ:US:2016:1.US.543.16.1
sp. zn. I. ÚS 543/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení samosoudcem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti společnosti CREAM uzavřený investiční fond, a. s., Řehořova 908/4, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. 30 Cdo 3214/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka, resp. její právní předchůdce, se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady za omezení vlastnického práva způsobeného regulací nájemních vztahů ve vztahu k 8 bytům ve vlastnictví stěžovatelky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 354/2006-255 ze dne 23. 9. 2011, doplněného doplňujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 24 C 354/2006-286 ze dne 20. 7. 2012, bylo vedlejšímu účastníkovi jako žalované uloženo zaplatit stěžovatelce na náhradě za omezení vlastnického práva částku 1.008.007,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 33, 483/2012-310 ze dne 25. 2. 2013 byl k dovolání vedlejšího účastníka napadaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v napadaných výrocích potvrzen.
Proti tomuto rozsudku vedlejší účastník podal dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 30 Cdo 3214/2013-331 ze dne 25. 11. 2015 byly předchozí výše uvedené rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeny a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
S uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu stěžovatelka nesouhlasí a brojí proti němu předmětnou ústavní stížností, neboť je toho názoru, že jím došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení sp. zn. III. ÚS 3507/10, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08 ze dne 3. 4. 2009).
V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelka brojí proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu. Je zřejmé, že obecné soudy se budou danou věcí ještě zabývat a ústavní stížnost je tak třeba s ohledem na shora řečené, považovat za předčasnou.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2016
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj