ECLI:CZ:US:2016:1.US.667.16.1
sp. zn. I. ÚS 667/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci stěžovatele Ing. Ivana Šabíka, právně zastoupeného JUDr. Marií Petráčkovou, advokátkou se sídlem Čoupkových 36, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2015 sp. zn. 81 Exe 6169/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 26. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí námitek stěžovatele proti příkazu exekutora Mgr. Jaroslava Homoly k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. 030 Ex 31006/14. Podle odůvodnění napadeného usnesení byly námitky stěžovatele podány po uplynutí lhůty 8 dnů od jejich doručení povinnému a prominutí zmeškání lhůty je v rámci exekučního řízení nepřípustné. Napadené rozhodnutí dále obsahovalo poučení o tom, že odvolání proti napadenému usnesení je nepřípustné.
Stěžovatel je toho názoru, že nepřípustnost námitky prominutí zmeškání lhůty v exekučním řízení a nepřípustnost odvolání proti rozhodnutí soudu o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce způsobily, že byl zbaven možnosti soudního přezkumu příkazu k úhradě nákladů exekuce. Stěžovatel neměl možnost navrhnout omluvu svého zmeškání. Zatímco v případě opožděného napadení rozhodnutí o nákladech nalézacího řízení má účastník možnost navrhnout prominutí zmeškání lhůty k odvolání, v případě výkonu rozhodnutí či exekučního řízení je mu tato možnost upřena. V případě rozhodování soudu o nákladech výkonu rozhodnutí je proti rozhodnutí o nákladech výkonu rozhodnutí přípustné odvolání, proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce rozhoduje nejen o právech jiných osob jako soukromá osoba, ale také rozhoduje sám o svém majetkovém nároku. Z toho důvodu exekutor nesplňuje požadavky nezávislosti a nestrannosti při rozhodování o právech jiných osob. Uvedeným postupem byl stěžovatel zkrácen na svém právu domáhat se rozhodnutí o nákladech řízení u nestranného a nezávislého orgánu.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud předně konstatuje, že v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není součástí obecné soudní soustavy (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky), a nemůže proto provádět dohled nad rozhodovací činností obecných soudů; do této činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem. Toto pravidlo se projevuje i v přístupu Ústavního soudu, jde-li o rozhodování obecných soudů ve vazebních věcech.
Namítá-li stěžovatel, že exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce rozhoduje o své vlastní odměně, nutno uvést, že již exekuční soud v napadeném usnesení zcela jasně popsal, jakým způsobem se postupuje v případě přezkumu námitek vznesených proti rozhodnutí exekutora, srov. str. 2. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí věc k rozhodnutí soudu. Ten představuje nezávislý a nestranný prvek ve věci námitek vznesených proti rozhodnutí exekutora. Základním předpokladem pro zajištění právního postavení účastníka kteréhokoliv, ať již soudního či správního řízení, je zachování zákonných lhůt. Je sice pravdou, že v předmětném případě není povoleno požádat o prominutí zmeškání lhůty, nicméně nelze přehlížet, že se nejedná o institut nárokový. To, že by byla stěžovateli tato možnost skutečně dána, ještě neznamená, že mu bude v konkrétním případě opravdu vyhověno. V zásadě je na úvaze zákonodárce, aby vymezil situace, kdy aplikaci tohoto právního institutu v právním řádu připustí a kdy nikoliv. O to větší důraz lze pak klást na odpovědnost právních zástupců.
Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu