ECLI:CZ:US:2016:1.US.687.16.1
sp. zn. I. ÚS 687/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti S. Š., zastoupené JUDr. Kateřinou Šálkovou, advokátkou, se sídlem Praha 3, Jiřího z Poděbrad 1554/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015 č. j. 55 Co 400/2015-209, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. února 2016 a poté podané k poštovní přepravě dne 3. března 2016 a doručené Ústavnímu soudu dne 7. března 2016, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2015 č. j. 55 Co 400/2015-209 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. srpna 2015 č. j. 50 Nc 196/2013-175, kterým soud prvního stupně podle §96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil řízení o úpravu poměrů k nezletilému D. Š., poté, co otec vzal návrh na zahájení řízení zpět.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podle jejího přesvědčení v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené usnesení, soud porušil její základní práva zaručená ústavním pořádkem, neboť je založeno na formalistickém procesním postupu soudu, a to zejména obvodního soudu. Podle názoru stěžovatelky městský soud přejal jen velmi krátké odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, aniž blíže zkoumal postavení stran ve věci a nijak se nevypořádal s podaným návrhem stěžovatelky při soudním jednání u obvodního soudu dne 10. srpna 2015, ve kterém navrhovala, aby nezletilý byl svěřen do její výchovy a otci stanoveno výživné ve výši 25 000 Kč. Stěžovatelka má za to, že v předmětném soudním řízení bylo výrazným způsobem pochybeno, a to z procesních důvodů a z důvodu, že soud vůbec nechránil práva nezletilého dítěte. Ve věci rozhodující soudy nepřipustily jakákoliv tvrzení stěžovatelky včetně předložení důkazů k těmto tvrzením a tím ji znemožnily domáhat se jakéhokoliv práva jako matky nezletilého, tedy kvalifikovaně bránit nezletilého syna. K tomu OSPOD Městské části Praha 16 - Radotín se připojil k návrhu otce na zastavení řízení, ačkoli v době rozhodování soudu, tedy v srpnu 2015, byl syn ještě nezletilý.
4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí v rozsahu uvedeném stěžovatelkou z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.
6. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1 Listiny v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.
7. Ústavní soud z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí ověřil, že soud odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a náležitě popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se řídil a na základě jakých skutečností rozhodl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že otec vzal zpět návrh na zahájení řízení ze dne 2. října 2013, ve kterém se domáhal úpravy poměrů k nezletilému a svěření nezletilého do střídavé péče, po zahájení jednání dne 10. srpna 2015. Odvolací soud se zabýval tím, zda stěžovatelka se zpětvzetím návrhu nesouhlasila z vážných důvodů. Konstatoval, že řízení je na samém počátku, a to zejména z důvodu obstrukčního jednání stěžovatelky. Nebylo možno tak dovodit, že by se otec snažil zpětvzetím návrhu zmařit vydání pro něj nepříznivého rozsudku. Z postoje stěžovatelky v průběhu celého řízení (žádost o odročení jednání nařízeného na 7. listopadu 2013, opakovaná nedůvodná námitka podjatosti soudců vznesená při jednání 9. prosince 2013, opakované se nedostavení k pohovoru s kolizním opatrovníkem, nedůvodný návrh na změnu opatrovníka, nedůvodný návrh na přenesení příslušnosti, neúplná odvolání proti usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. prosince 2014 č. j. 50 Nc 196/2013-75 a 50 Nc 196/2013-76 a ze dne 13. února 2015 č. j. 50 Nc 196/2013-129) je zřejmé, že stěžovatelka zcela záměrně řízení prodlužovala. Toto zjištění a dále skutečnost, že nezletilý dosáhne dne 28. prosince 2015, tedy za 14 dnů od vydání rozhodnutí, plné svéprávnosti, tedy nebude již na místě rozhodovat o jeho výchově, přičemž kolizní opatrovník proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebrojil, vedl odvolací soud k závěru, že stěžovatelka nemá právní, morální ani procesně ekonomický důvod, který by svědčil pro závěr o vážném důvodu nesouhlasu se zpětvzetím návrhu na zahájení řízení. Z důvodu nabytí plné svéprávnosti nezletilého nebyly podle názoru odvolacího soudu naplněny ani podmínky pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí návrhu na zahájení řízení podle §15 z. ř. s., neboť nebyly naplněny podmínky pro zahájení řízení i bez návrhu z úřední povinnosti.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky uplatněné v odvolacím řízení a žádá-li přezkum těchto námitek, staví Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu nepřísluší. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu