ECLI:CZ:US:2016:2.US.1002.16.1
sp. zn. II. ÚS 1002/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti R. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 5/2015 ze dne 2. února 2015 a usnesení Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 257/2008 ze dne 5. listopadu 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnostní doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 3. 2016 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny základní principy a zásady spravedlivého procesu.
Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 257/2008 ze dne 23. 2. 2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 283/2009 ze dne 26. 8. 2009 uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Návrh na povolení obnovy uvedeného řízení byl napadeným usnesením Okresního soudu v Lounech podle §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), zamítnut a stejně tak byla dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuta stížnost stěžovatele.
Ústavní soud ověřil dotazem na trestní kanceláři Okresního soudu v Lounech a z příslušné doručenky, která byla Ústavnímu soudu zaslána, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 5/2015 ze dne 2. 2. 2015 bylo stěžovateli doručeno dne 24. 2. 2015.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. i to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním opravným prostředkem ve věci návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení byla stížnost proti usnesení Okresního soudu v Lounech sp. zn. 2 T 257/2008 ze dne 5. listopadu 2014, o které Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením sp. zn. 6 To 5/2015 ze dne 2. 2. 2015. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 2. 2015. Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti byl tedy pátek 24. 4. 2015. Pokud však stěžovatel podal ústavní stížnost až dne 24. 3. 2016, učinil tak daleko po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako opožděně podanou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění této vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2016
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj