ECLI:CZ:US:2016:2.US.1180.16.1
sp. zn. II. ÚS 1180/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky ELKO EP, s. r. o., adresa Palackého 493, 769 01 Holešov, zastoupené JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, se sídlem Čechova 2, 750 02 Přerov, směřující proti exekučnímu příkazu vydanému soudní exekutorkou Exekutorského úřadu Praha 4 JUDr. Janou Tvrdkovou dne 7. dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-028, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. podle čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo svobodně podnikat ve smyslu čl. 26 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
2. Soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha 4, JUDr. Jana Tvrdková, exekučním příkazem ze dne 7. dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-028, uložila povinné (stěžovatelce) pokutu ve výši 500.000 Kč za porušení povinnosti zdržet se v České republice výroby, nabídky, uvádění na trh, užívání, vystavování, skladování a držení výrobků blíže specifikovaných ve výroku I. exekučního příkazu, jakož i označování dalších výrobků v exekučním příkazu rovněž specifikovaných označením "CIB". Tomuto exekučnímu příkazu předcházel exekuční příkaz téže soudní exekutorky ze dne 1. dubna 2016, č. j. 095 Ex 306/16-018, jímž byla povinné za nesplnění téže nepeněžité povinnosti uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Soudní exekutorka při uložení pokuty vycházela z návrhu oprávněného a jeho tvrzení podloženého tzv. screenshoty z webových stránek (e-shopu) povinné, které měly dokladovat soustavné porušování povinnosti uložené jí předběžným opatřením. Soudní exekutorka při stanovení výše pokuty vzala v úvahu skutečnost, že se jedná o obchodní spor a rovněž to, že hospodářský výsledek povinné za rok 2014 podle aktuální závěrky zveřejněné ve sbírce listin veřejného rejstříku před zdaněním činil 45,000.000 Kč. V této souvislosti soudní exekutorka uzavřela, že s ohledem na majetkové poměry povinné a ostatní okolnosti případu (jednalo se o opakované udělení pokuty, přičemž nižší pokuta nevedla ke stanovenému cíli) není uložená pokuta nepřiměřená.
II.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. V prvé řadě brojí proti samotnému exekučnímu titulu (předběžnému opatření), pro jehož vydání nebyly dle jejího názoru splněny podmínky. Nadto poukazuje na to, že exekuce probíhá na základě jeho předběžné vykonatelnosti, přičemž samotné předběžné opatření dosud nenabylo právní moci, když proti němu podala odvolání. Dále se věnuje samotnému exekučnímu příkazu. Soudní exekutorce vytýká její důrazný postup při vymáhání splnění uložené povinnosti, který exekutorka provádí při vědomí spornosti nároku oprávněného. Dále vyslovuje přesvědčení, že uložená pokuta je nepřiměřená [srov. §351 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a §47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů], když soudní exekutorka vzala v úvahu toliko výsledky hospodaření za rok 2014, tzn., rozhodovala podle více než 1 rok staré ekonomické situace stěžovatelky. Navíc nebylo přihlédnuto ani ke stěžovatelkou doložené výši škod, které jí v důsledku předběžného opatření vznikly ani k tomu, že jí je fakticky znemožněno vyvíjet podnikatelskou aktivitu. V otázce přiměřenosti výše pokuty poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. března 2004 sp. zn. Pl. ÚS 38/02 či na nález ze dne 4. června 2014 sp. zn. IV. ÚS 4489/12. Podle názoru stěžovatelky měla soudní exekutorka přihlédnout i k výši jistoty složené oprávněným (50.000 Kč), která je ve značném nepoměru jak ke stěžovatelce vzniklé škodě, tak i k výši samotné pokuty. Rovněž důkazy (tzv. screenshoty), které předložil oprávněný a na jejichž základě byl vydán exekuční příkaz, považuje stěžovatelka za neprůkazné a mající nulitní důkazní hodnotu.
III.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. k posouzení, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla porušena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti exekučnímu titulu (předběžnému opatření), je třeba konstatovat, že tato její argumentace není pro stávající řízení relevantní. Nalézací řízení a exekuční řízení jsou totiž dva různé typy řízení, které je třeba posuzovat odděleně od sebe, a proto v řízení, v němž se požaduje zrušení exekučního příkazu, není pro přezkum exekučního titulu v zásadě místo. Nehledě na to, že i podle tvrzení stěžovatelky předběžné opatření dosud ani nenabylo právní moci.
6. Ve vztahu k námitkám vůči samotnému exekučnímu příkazu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Stěžovatelka namítá především nepřiměřenost uložené pokuty, což ve svém důsledku má mít za následek i porušení práva na podnikání. Co se týče otázky přiměřenosti pokuty, lze samozřejmě dát stěžovatelce v obecné rovině zapravdu, že pokuta by neměla být pro povinný subjekt likvidační a měla by odpovídat majetkovým poměrům dotčené osoby. V dané věci však podle názoru Ústavního soudu soudní exekutorka nepřekročila meze přiměřenosti. Poslední známé hospodářské výsledky společnosti, které vzala soudní exekutorka při stanovení výše pokuty v úvahu (hospodářský výsledek za rok 2014), bezesporu umožňovaly závěr o uložení pokuty ve výši, která je přiměřená. Tvrzení stěžovatelky, že posléze se její hospodářská situace změnila, nemohla soudní exekutorka nikterak ověřit, neboť jak Ústavní soud zjistil při nahlédnutí do veřejného rejstříku, sbírka listin u stěžovatelky neobsahuje žádné pozdější dokumenty týkající se výsledků jejího hospodaření a posledním veřejně dostupným výsledkem je hospodářská závěrka právě za rok 2014. Uložená pokuta pak musela být pro stěžovatelku i citelnější, neboť předchozí pokuta ve výši 50.000 Kč evidentně nevedla k požadovanému efektu. Pro danou věc je z pohledu práva na spravedlivý proces rovněž podstatné, že soudní exekutorka své úvahy, které ji vedly ke stanovení výše pokuty, dostatečně a logicky odůvodnila.
7. Ostatní argumenty (např. otázka výše stěžovatelce vzniklé škody v souvislosti s předběžným opatřením) nemají v situaci, když ještě nebylo ani pravomocně rozhodnuto o předběžném opatření v tuto chvíli žádný význam, neboť jsou ryze spekulativní.
8. Ze shora vyřčených důvodů tedy Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky a posoudil tak ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu