ECLI:CZ:US:2016:2.US.196.16.1
sp. zn. II. ÚS 196/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stěžovatelky T. K., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 52, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, č. j. 6 Co 1621/2015-478, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2016, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví označené rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem, jakým věc posoudily obecné soudy, zejména má za to, že se řádně nevypořádaly s její argumentací, a jejich výklad právních norem považuje za extrémní a nerespektující autonomii vůle smluvních stran.
3. Z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2015, č. j. 13 P 75/2012-344, byl podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2012, č. j. 29 Nc 67/2012-27 k vynucení realizace styku otce M. K. (dále také jen "otec") s nezletilou T. K. (dále také jen "nezletilá") za zmařený styk otce s nezletilou o sudém víkendu od 28. 6. do 29. 6. 2014 nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce ve výši 1 000 Kč, ve zbytku soud návrh otce na výkon rozhodnutí k vynucení realizace styku uložením pokuty zamítl. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2015, č. j. 6 Co 1621/2015-478, bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
4. Po přezkoumání předložených listinných důkazů, vyžádaného soudního spisu a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k porušení jejích ústavně zaručených práv postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích nedošlo.
5. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (byť tato hranice není pevně dána), jako tomu je právě v nyní souzené věci. Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že v případě tzv. bagatelních věcí lze k přezkumu z hledisek ústavněprávních přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu. Tento závěr plyne již ze zásad sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, jež Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje.
6. Ústavní soud má za to, že ve věci stěžovatelky, která je - pokud se jedná o výši uložené pokuty, bagatelního charakteru - nejsou dány žádné výjimečné důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud především zohlednil, že stěžovatelka shora předestřené námitky uplatnila již v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, proto se zaměřil pouze na to, zda se jimi tento soud zabýval a náležitě ústavně konformním způsobem se s nimi vypořádal.
7. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého napadeného usnesení vycházel z toho, že ve věci byl dán exekuční titul - rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2012, č. j. 29 Nc 67/2012-27, jímž byla mimo jiné schválena dohoda rodičů o úpravě styku otce s nezletilou. Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že matka měla v uvedeném termínu stěžovateli styk s nezletilou T. umožnit, a že tak neučinila, čímž nesplnila soudní rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu přitom nelze na návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí v dané věci vztáhnout ujednání rodičů v článku VI. jejich smlouvy o vypořádání SJM ze dne 18. 3. 2015 v tom smyslu, že jsou vyrovnány veškeré nároky rodičů na náhradu majetkově i nemajetkově újmy, která by případně vznikala otci bráněním mu ve styku s nezletilými dětmi nebo jakýmkoli jiným porušením rodičovských práv otce k nezletilým dětem, neboť pokuta uložená rodiči za nesplnění povinnosti při úpravě styku s nezletilými dětmi druhým rodičem není nárokem rodiče, který má styk s nezletilými dětmi rozhodnutím soudu upraven.
8. Ústavní soud je přesvědčen, že není důvodu, aby tento závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích z ústavněprávního hlediska neakceptoval, když napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné a přesvědčivé. Krajský soud v Českých Budějovicích totiž ve svém rozhodnutí podrobně objasnil, z jakých důvodů nepovažuje námitky stěžovatelky za důvodné. Ústavní soud proto dovozuje, že napadené usnesení oproti tvrzení stěžovatelky nevykazuje prvky libovůle, neboť je z jeho odůvodnění dostatečně zřejmé, z jakých úvah při posuzování předloženého odvolání Krajský soud v Českých Budějovicích vycházel, a je proto i z hlediska ústavnosti plně přijatelné. Není přitom úkolem Ústavního soudu přezkoumávat způsob, jakým interpretoval Krajský soud v Českých Budějovicích ustanovení článku VI. smlouvy účastníků o vypořádání SJM ze dne 18. 3. 2015, není-li jeho výklad zjevně excesivní, což, jak bylo shora uvedeno, Ústavní soud nedovodil. Z obsahu Smlouvy o vypořádání společného jmění manželů ze dne 18. 3. 2015 založené v soudním spise Ústavní soud zjistil, že předmětný čl. VI. 1. této smlouvy stanoví, že "smlouvou jsou narovnány veškeré případné nároky M. K. dle výzvy ze dne 1. 9. 2014 na náhradu majetkové i nemajetkové škody...". Citované ustanovení smlouvy, ať již bylo míněno ze strany stěžovatelky jakkoli, neobsahuje nic týkajícího se případného výkonu rozhodnutí, a Krajský soud v Českých Budějovicích z toho vyvodil, že se vztahuje pouze na nároky rodičů na náhradu majetkové i nemajetkové újmy, jak je ve smlouvě výslovně uvedeno. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že je nutno přihlédnout i ke specifickým podmínkám řízení ve věci péče o nezletilé, včetně nařízení výkonu rozhodnutí, které jsou v obecné rovině charakterizovány především jako sledování a chránění zájmů dětí, včetně jejich práva na styk s druhým rodičem (§888 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
9. Pokud stěžovatelka namítá, že nebylo bráno v úvahu, že se z její strany jedná o ojedinělé porušení pravomocného rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že k této skutečnosti přihlédl již soud prvního stupně, když při rozhodování o výši pokuty vzal v úvahu, že v současné době se soudem stanovený styk realizuje, a nepřistoupil k uložení pokuty vyšší, když měl za to, že výše uložené pokuty již postačuje svému účelu. S tímto závěrem se ztotožnil v napadeném usnesení taktéž odvolací soud.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatelky daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2016
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu