ECLI:CZ:US:2016:2.US.2185.16.1
sp. zn. II. ÚS 2185/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky L. R., bez právního zastoupení, kterým se dožadovala změny trestu odnětí svobody na podmíněný trest pro manžela, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2016 se stěžovatelka domáhala u Ústavního soudu změny nepodmíněného trestu odnětí svobody pro manžela, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha - západ (17 T 180/2015-293) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze (9 To 140/2016-329).
2. Jak Ústavní soud zjistil z nejasného podání a k tomu přiložených listin, tak stěžovatelka brojila proti nepodmíněnému trestu odnětí svobody tří let ve věznici s dozorem a poukazovala na složitou sociální situaci neúplné rodiny. Za nápravu manžela se sama zaručila a přiložila několik prohlášení dalších osob na podporu navrhované změny uloženého trestu.
3. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda ústavní stížnost splňuje podmínky přípustnosti podle zákona o Ústavním soudu a zda je k projednání návrhu příslušný.
4. V daném případě stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud změnil pravomocné rozhodnutí trestních soudů, aniž by ve věci předcházelo rozhodnutí příslušného soudu. V daném případě jde tedy o změnu uloženého trestu odnětí svobody, který však nelze uplatnit přímo u Ústavního soudu bez předchozího vyčerpání dostupných prostředků práva.
5. Podle ustanovení §88 odst. 1 trestního zákoníku může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, pokud po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného a pokud současně již vykonal určitou zákonem stanovenou část trestu odnětí svobody [88 odst. 1 písm. a) nebo b) trestního zákoníku].
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.
7. Stěžovatelka nepostupovala zákonem předvídatelným způsobem, nepodala návrh u soudu prvního stupně a nevyužila opravné prostředky, proto nelze přezkoumat rozhodnutí o žádosti manželky odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Řízení před Ústavním soudem je vymezeno otázkou, zda v předcházejícím řízení byly dodrženy principy spravedlivého procesu garantované ustanoveními hlavy páté Listiny [srov. nález sp. zn. III. ÚS 599/14 ze dne 5. 11. 2015].
8. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu. Pokud ovšem stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o podmíněném propuštění manžela z výkonu trestu odnětí svobody, pak musí Ústavní soud konstatovat, že k takovému rozhodnutí není Ústavní soud podle Ústavy a zákona o Ústavním soudu příslušný [§43 odst. 1, písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Jejím projednáním by totiž vybočil z mezí své kompetence vyplývající z čl. 2 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny; Ústavní soud je oprávněn svým výrokem rozhodnout toliko v souladu s ustanovením §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Tomu však návrh neodpovídá.
9. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než přiměřeně použít ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu a návrh usnesením odmítnout. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad jejího podání, neboť by to na deklarovaném závěru Ústavního soudu nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2016
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj