ECLI:CZ:US:2016:2.US.2731.16.1
sp. zn. II. ÚS 2731/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem Praha 1, Mezibranská 19, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2016 č. j. 3 To 61/2016-1175, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2016 č. j. 53 T 1/2013-1134 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2013 č. j. 53 T 1/2013-652, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, kterými mělo podle jejího názoru dojít k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. l a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3, čl. 89, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. V trestní věci obviněných D. P., J. M., P. G. a J. B. zamítl Vrchní soud v Olomouci stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně, na obnovu řízení vedeného Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 53 T 1/2013. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že uvedená rozhodnutí jsou nespravedlivá, v rozporu s platným právem, resp. porušují principy řádného a spravedlivého procesu a její práva garantovaná ústavním pořádkem. Podle přesvědčení stěžovatelky všechny zákonné podmínky pro povolení obnovy dle §278 odst. 1 trestního řádu, byly splněny, ale soudy vadně pochopily podstatu obnovovacího řízení.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že k zásahu do jejích práv konkrétně došlo tím, že soud nevzal v úvahu její zdravotní stav, který měl vliv na to, že se trestné činnosti dopustila ve stavu nepříčetnosti, aniž si to uvědomila. Doložila lékařské zprávy z Psychiatrické kliniky Frankenalb Klinik Engelthal (propouštěcí zpráva ze 4. 4. 2014) a z Psychiatrické léčebny v Jihlavě (z 8. 6. 2004), které potvrzují diagnosu - specifická porucha její osobnosti ve formě F60.3 emočně nestabilní. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutí obecných soudů jsou vadná, neboť se soudy nikterak nevypořádaly s namítanými zásadními skutečnostmi, na které stěžovatelka ve svých podáních poukazovala.
4. Obsah nově navrhovaných důkazů je pak podle jejího názoru takové povahy, že by mohl zásadním způsobem odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzené a jak je, vzhledem k symptomům jí diagnostikovaného onemocnění, zřejmé. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a navrhla, aby napadená rozhodnutí v její věci byla zrušena a povolena obnova řízení.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
7. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů závěry svými. Pokud uvedený princip platí v řízení, v němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je na trestních soudech aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12 ze dne 21. 2. 2012, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v internetové databázi NALUS - www.nalus.cz.)
8. Obnova řízení ve smyslu §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění konkrétních nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, že tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí, stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [viz nález sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193), nález sp. zn. III. ÚS 2288/15 ze dne 15. 9. 2015].
9. Jak Ústavní soud již dříve zdůraznil, v řízení o povolení obnovy se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale v intencích ustanovení §278 trestního řádu se výlučně posuzuje otázka, zda by nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohly odůvodnit jiné než pravomocné rozhodnutí [viz usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 ze dne 15. 4. 2004 (U 19/33 SbNU 409)]. Úkolem ústavního soudnictví tak není hodnocení věcné správnosti původních rozhodnutí v trestním řízení, nýbrž pouze zodpovězení otázky, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelkou předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je proto především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatelky řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89), nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ze dne 14. 4. 2011 (N 70/61 SbNU 89), usnesení sp. zn. III. ÚS 2850/12 ze dne 14. 5. 2013].
10. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy naplnily požadavky, které jsou z hlediska práva na spravedlivý proces na jejich rozhodování kladeny. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že se jmenované soudy námitkami stěžovatelky řádně zabývaly a provedly dostatečně dokazování k tomu, aby zjistily, zda jsou naplněny podmínky pro obnovu řízení.
11. Z návrhu na obnovu řízení je zřejmé, že je založen na tvrzení, že údaje obsažené ve zprávě Psychiatrické léčebny Jihlava ze dne 8. 6. 2004 a ve zprávách kliniky Frankenalb Klinik Engelthalt jsou novými skutečnostmi, které by mohly vést ke změně původního rozhodnutí o vině nebo uloženém trestu. Vrchní soud se shoduje s názorem krajského soudu, že obě tyto zprávy rozhodně neobsahují takové skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o příčetnosti odsouzené v době, kdy se dopustila trestné činnosti. U odsouzené nikdy nebyla a ani nyní, kdy je v péči kliniky Engelthal, jí není diagnostikováno žádné duševní onemocnění ve smyslu psychózy, které by mohlo mít vliv na ovládací a rozpoznávací schopnosti odsouzené. To, že odsouzená se v průběhu svého života dostávala do různých zátěžových situací, bylo soudům známo a stejně jim byl znám i způsob, jak na tyto situace odsouzená reagovala. Ostatně z hlediska odsouzené se tato opět ocitla v zátěžové situaci v souvislosti s nástupem do výkonu trestu odnětí svobody.
12. Poté, co soud I. stupně ve veřejném zasedání provedl dokazování listinami předloženými stěžovatelkou, jakož i celým spisovým materiálem, provedené důkazy vyhodnotil tak, že návrh na obnovu řízení není důvodný. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani jedna z lékařských zpráv nezavdává důvod k pochybnostem o příčetnosti stěžovatelky nejenom v době páchání trestné činnosti, ale i v době, kdy tyto zprávy byly vyhotoveny. Stěžovatelka v trestním řízení sama prohlásila 2. 5. 2012, že se na psychiatrii nikdy neléčila a cítí se zdráva. Z obsahu zprávy z 8. 6. 2004 (č. l. 1047) vyplynulo, že jednodenní hospitalizace byla depresivní porucha v graviditě umocněná partnerskými problémy. Soud stížnostní dospěl k závěru, že důvody pro obnovu řízení dle §277 odst. 1 trestního řádu neexistují, proto zamítl stížnost jako nedůvodnou dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Ve svém rozhodnutí se s námitkami stěžovatelky rovněž řádně vypořádal.
13. Soudy konstatovaly, že za daného stavu věci je nutno lékařskou zprávu označit pouze jako součást již dříve uplatněné obhajoby stěžovatelky, která již byla trestními soudy řádně vyhodnocena a rozhodně z ní nevyplývají žádné nové skutečnosti, které by ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými mohly přivodit jiné rozhodnutí ve věci.
14. Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy svá rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnily, přičemž jejich závěry lze považovat za logické a ústavně konformní. Žádné ústavněprávní deficity zjištěny nebyly.
15. Usnesením sp. zn. IV. ÚS 1446/14 ze dne 15. 7. 2014 byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná stížnost stěžovatelky proti původnímu odsuzujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2013 č. j. 53 T 1/2013-652 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2013 č. j. 3 To 103/2013-793. V této části je ústavní stížnost nepřípustná dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
16. Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2016
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu