ECLI:CZ:US:2016:2.US.2935.15.1
sp. zn. II. ÚS 2935/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Jana Mareše, zastoupeného Mgr. Lenkou Tomkovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Čéčova 11, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-307, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 8. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-312 a usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel petitorně domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237 a konstatování, že usneseními Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-307 a ze dne 6. 8. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-312 bylo zasaženo do jeho práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 Ústavy České republiky.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil porušení práva na spravedlivý proces tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích nezrušil usnesení Okresního soudu v Písku o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jakož i usnesení téhož soudu ze dne 8. 1. 2015 č. j. 109 C 15/2011-292 (zamítající návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o zastavení řízení) a ze dne 8. 1. 2015 č. j. 109 C 15/2011-293 (zamítající návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení výzvy k odstranění vad odvolání, výzvy k vyjádření odvolání žalované a přípisu vyzývajícího stěžovatele k předložení originálu poštovní obálky, v níž mu bylo doručováno usnesení o zastavení řízení).
Stěžovatelova tvrzení o porušení práva ústavně zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny se opírala o námitku vadného doručení usnesení Okresního soudu v Písku o zastavení řízení a zpochybnění fikce náhradního doručení. Stěžovatel uvedl, že mu předmětné rozhodnutí bylo doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence a dne 15. 9. 2014 nebo dne 16. 9. 2014 byla soudní zásilka vhozena do jím užívané poštovní schránky. Poštovní doručovatel na doručované zásilce neoznačil datum vhozu, takže stěžovatel, byť zásilku fakticky obdržel a s obsahem rozhodnutí se seznámil, nemohl s určitostí vědět, kdy končí lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení. Přestože odvolání podal v zákonem stanovené lhůtě, měl za to, že postup stanovený obecně závaznými předpisy pro doručování písemností poštou byl porušen a takové porušení mu dle jeho názoru nemůže být na újmu. Ke stejnému pochybení při doručování došlo i v případě usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 5. 12. 2014 č. j. 109 C 15/2011-279 (výzva k odstranění vad odvolání), usnesení ze dne 5. 12. 2014 č. j. 109 C 15/2011-280 (výzva k vyjádření odvolání žalované) a přípisu ze dne 5. 12. 204 č. j. 109 C 15/2011-282 (výzva k předložení obálky, ve které bylo doručováno usnesení o zastavení řízení), kdy zásilka byla vhozena do schránky stěžovatele mezi dny 10. 12. až 12. 2. 2014 bez zřejmého označení data vhození.
II.
Ze spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 109 C 15/2011, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelových tvrzení, vyplynulo, že Okresní soud v Písku a Krajský soud v Českých Budějovicích žalobní návrh meritorně neřešily, zabývaly se řadou procesních návrhů a opravných prostředků obou účastníků sporu a do průběhu řízení zasáhl i Ústavní soud kasačním nálezem sp. zn. II. ÚS 33/13 ze dne 26. 11. 2013 (N 200/71 SbNU 369). Pro posouzení nyní projednávané věci byly relevantní tyto skutečnosti:
- stěžovatel se žalobou podanou dne 24. 6. 2011 proti žalované Venetě Marešové domáhal zaplacení částky 861.036 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatel nebyl osvobozen od placení soudních poplatků (č. l. 49 a 227), dne 3. 1. 2012 a dne 6. 1. 2012 zaplatil soudní poplatek ve výši 16.656 Kč vypočtený z tehdy jím (pouze) uvažované žalované částky 414.153 Kč (č. l. 62-63). Po výzvě Okresního soudu v Písku k odstranění vad žaloby stěžovatel v březnu 2014 doplnil žalobní tvrzení a vzal žalobu částečně zpět, takže nově byla předmětem řízení částka 761.036 Kč (č. l. 196),
- v červenci 2014 Okresní soud v Písku vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek ve výši 13.784 Kč. Upozornil ho, že jde o doplatek soudního poplatku, který podle Sazebníku soudních poplatků činí 30.440 Kč z žalované částky 761.036 Kč, na kterém stěžovatel dosud zaplatil 16.656 Kč. Stěžovatel byl upozorněn, že soud řízení zastaví, nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě zaplacen,
- stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nedoplatil, a proto Okresní soud v Písku ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 13.324 Kč stěžovateli (výrok II.) a o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.). Usnesení o zastavení řízení bylo stěžovateli doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence v obálce typu III, kterou poštovní doručovatelka dne 15. 9. 2014 vložila na označené adrese stěžovatele do schránky (doručenka č. l. 238),
- dne 30. 9. 2014 stěžovatel učinil tři procesní úkony:
* podal Okresnímu soudu v Písku návrh na určení neúčinnosti doručení usnesení o zastavení řízení, neboť na zásilce nebylo vyznačeno datum vhození do schránky, podle stěžovatele se tak stalo dne 15. 9 nebo dne 16. 9. 2014. Bez ohledu na (ne)účinnost doručení stěžovatel v návrhu argumentoval i k věci samé, v závěru svého návrhu vzal žalobu co do částky 198.086,50 Kč zpět a žalobní žádání omezil na částku 562.949,50 Kč s příslušenstvím (č. l. 250),
* doplatil soudní poplatek splátkou ve výši 5.862 Kč (č. l. 272),
* podal odvolání proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237 z důvodu neúčinnosti doručení, výslovně omezené do výroků II. a III. (č. l. 269), svůj odvolací návrh zopakoval i v podání ze dne 17. 12. 2014
(č. l. 284-285), ve kterém navíc uvedl, že bere žalobu částečně zpět, svoje žalobní žádání snížil a doplatil soudní poplatek, který ve své celkové výši odpovídá uplatněnému nároku (č. l. 284-285),
- v reakci na stěžovatelovy návrhy, jeho odvolání a též odvolání žalované Venety Marešové do náhradově nákladového výroku usnesení o zastavení řízení Okresní soud v Písku dne 5. 12. 2014 vyzval stěžovatele k odstranění vad odvolání ve lhůtě soudem určené (usnesení č. j. 109 C 15/2011-279), umožnil mu, aby se vyjádřil k odvolání žalované (usnesení č. j. 109 C 15/2011-280) a vyzval ho k předložení obálky, ve které mu bylo doručováno usnesení o zastavení řízení (přípis č. j. 109 C 15/2011-282). Neúčinnost doručení těchto písemností stěžovatel uplatnil v podání ze dne 17. 12. 2014 (č. l. 284).
- usnesením ze dne 8. 1. 2015 č. j. 109 C 15/2011- 292 Okresní soud v Písku zamítl návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o zastavení řízení, usnesením z téhož dne č. j. 109 C 15/2011-293 byl zamítnut i návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení výzev a přípisu Okresního soudu v Písku ze dne 5. 12. 2014.
- ústavní stížností napadenými usneseními Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o odvoláních obou účastníků sporu. Usnesením ze dne 9. 4. 2015 změnil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237 ve výroku III. tak, že zavázal stěžovatele povinností zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 26.050 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok II.). Usnesením ze dne 6. 8. 2015 Krajský soud v Českých Budějovicích svoje rozhodnutí ze dne 9. 4. 2015 doplnil tak, že změnil usnesení Okresního soudu v Písku ve výroku II. a rozhodl, že stěžovateli bude vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 22.518 Kč.
III.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy zda je věcně projednatelná.
III./a
K návrhu na vydání rozhodnutí formou konstatačního výroku Ústavní soud předesílá, že se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny), a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho působnost a pravomoc. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pakliže tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné [srov. ustanovení §82 odst. 2 písm a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.]
Ústavní soud též již dříve vyložil, že z žádného ustanovení zákona o Ústavním soudu a především ústavního pořádku nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán ke konstatačním tzv. akademickým výrokům v situaci, kdy tvrzený zásah do základních práv spočívající v soudním rozhodnutí trvá a je tudíž aktuální (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 235/05 ze dne 28. 6. 2005, usnesení sp. zn. IV. ÚS 411/05 ze dne 12. 3. 2007, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2935/11 ze dne 9. 11. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 2029/12 ze dne 7. 8. 2012, usnesení sp. zn. I. ÚS 273/14 ze dne 19. 2. 2014, usnesení sp. zn II. ÚS 628/15 ze dne 11. 8. 2015, a další dostupná na http://nalus.usoud.cz).
V případě trvajícího a aktuálního zásahu orgánu veřejné moci spočívajícího v soudním rozhodnutí, jak je tomu v projednávané věci, není akademický výrok způsobilý jakkoliv změnit právní postavení stěžovatele. Jedinou účinnou ochranu jeho ústavních procesních základních práv představuje pouze návrh na zrušení rozhodnutí. Požadoval-li stěžovatel, aby v této situaci Ústavní soud bez jakékoliv právní funkce rozhodl pouze akademickým výrokem, nezbývá než uzavřít, že k takovému postupu není Ústavní soud příslušný.
III./b
Pokud šlo o návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237, stěžovatel je napadl ústavní stížností v celém jeho rozsahu. Ústavní soud po seznámení se s obsahem spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 109 C 15/2011 zjistil, že stěžovatel podal proti usnesení včas odvolání, výslovně jím však napadl pouze výrok II. (o vrácení soudního poplatku) a výrok III. (o náhradě nákladů řízení). Rozhodnutí o zastavení řízení (výrok I.) odvolání dotčeno nebylo.
Vzhledem k subsidiaritě ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním standardním procesním institutům, je ústavní stížnost přípustná až teprve po vyčerpání prostředků k obraně práv stěžovatele stanovených obecným právem (srov. Ustanovení §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Je tomu tak proto, že k ochraně práv fyzických a právnických osob jsou povolány především obecné soudy, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, to ovšem v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti usnesení Okresního soudu v Písku bylo rozhodné, že stěžovatel, ač řádně poučen, nepodal proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení (výroku I.) odvolání, což ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu založilo nepřípustnost ústavní stížnosti v této části a vyloučilo ústavně právní přezkum jejího předmětu.
K návrhu na zrušení usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 11. 9. 2014 č. j. 109 C 15/2011-237 v jeho výrocích II. a III. Ústavní soud uvádí, že tato rozhodnutí právně neexistují, neboť je odvolací soud změnil. Rozhodnutí, které právně neexistuje, není způsobilé vyvolat vůči stěžovateli jakékoliv účinky a nemůže být ani předmětem ústavního přezkumu (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. 2. 2011, U 1/60 SbNU 759, usnesení sp. zn. III. ÚS 1999/08 ze dne 27. 11. 2009, usnesení sp. zn. II. ÚS 2570/11 ze dne 8. 11. 2012, usnesení sp. zn. II. ÚS 1826/13 ze dne 28. 11. 2013, usnesení sp. zn. II. ÚS 1303/13 ze dne 15. 4. 2014 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost v této části jako nepřípustnou a odmítl ji.
III./c
Jak shora uvedeno, stěžovatel sice petitorně nepožadoval zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, Ústavní soud však takový požadavek dovodil z obsahu ústavní stížnosti. Po jejich přezkoumání z hlediska tvrzeného porušení ústavních procesních práv stěžovatele dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti nim směřující je zjevně neopodstatněná.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-307 odvolací soud rozhodl podle ustanovení §146 odst. 1 věty první o. s. ř. a zavázal stěžovatele povinností nahradit žalované náklady řízení. Ústavní soud toto rozhodnutí respektoval, neboť závěr odvolacího soudu, že stěžovatel procesně zavinil, že řízení bylo zastaveno, neshledal v žádném, natož extrémním, nesouladu se zjištěním, že se tak stalo z důvodu včasného nezaplacení soudního poplatku.
Doplňujícím usnesením ze dne 6. 8. 2015 č. j. 5 Co 203/2015-312 odvolací soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovateli. I toto rozhodnutí má oporu v ustanovení §9 odst. 7 větě druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, navíc není dle názoru Ústavního soudu jakkoliv schopno porušit stěžovatelova ústavně zaručená základní práva, neboť bylo učiněno v jeho prospěch a stěžovatel tak nemůže mít subjektivně zájem na zrušení něčeho, co mu prospívá.
K výtce stěžovatele, že odvolací soud nezrušil usnesení Okresního soudu v Písku o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nezbývá než poukázat na skutečnost, že to byl stěžovatel, který svým procesním postupem neumožnil odvolacímu soudu, aby se tímto rozhodnutím zabýval, neboť se, jak již shora uvedeno, proti výroku I. usnesení Okresního soudu v Písku neodvolal, ač tak nepochybně učinit mohl. Stejně nepřípadná je i výtka, že odvolací soud nezrušil usnesení Okresního soudu v Písku o zamítnutí návrhů na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení o zastavení řízení, výzvy k odstranění vad odvolání, výzvy k vyjádření odvolání žalované a přípisu vyzývajícího stěžovatele k předložení originálu poštovní obálky, v níž mu bylo doručováno usnesení o zastavení řízení. Otázkou, zda a kdy byla předmětná usnesení a přípis účinně doručena stěžovateli se zabýval Okresní soud v Písku při rozhodování o návrzích stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení a rozhodl o nich samostatnými usneseními, která však nebyla ústavní stížností napadena.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud považoval za vhodné dodat, že i případná formální pochybení na úrovni zákonné či podzákonné nejsou vždy a sama o sobě způsobilá posunout věc do ústavně právní roviny. V okolnostech projednávaného případu to znamená, že podal-li stěžovatel - i přes formální pochybení zaměstnance provozovatele poštovní licence - v zákonem stanovené lhůtě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není zde prostor pro tvrzení, že mu bylo upřeno právo na přístup k odvolacímu soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu