ECLI:CZ:US:2016:2.US.2968.16.1
sp. zn. II. ÚS 2968/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., proti "nezákonnému zásahu ve věci pod sp. zn. MSPH 77 INS 4140/2016-A-10 a tím způsobeným neopodstatněným průtahům v řízení", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 9. 9. 2016 domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal "správnímu orgánu - Městskému soudu v Praze pokračovat v porušování práva a přikázal mu, aby obnovil stav, který tu byl před jeho zásahem, nebo že provedený zásah byl nezákonný". Činí tak, aniž by však byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Přitom již z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že je vnitřně rozporná, když např. na straně jedné stěžovatel namítá nezákonný zásah senátu Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, které prý chybně vyhodnotily lhůtu k podání řádného opravného prostředku, nicméně petitem se domáhá vyslovení zákazu v pokračování porušování jeho práv "správnímu orgánu - Městskému soudu", když je ale zjevné, že městský soud v daném případě v postavení správního orgánu ani vystupovat nemohl. V daném případě je tak zcela zřejmé, že zákonný požadavek kvalifikovaného právního zastoupení není samoúčelný a nejedná se tak o pouze formální podmínku řízení, nýbrž je nezbytné již proto, aby mohl být návrh vůbec věcně projednán, jelikož v této podobě je zcela nesrozumitelný.
2. Z desítek dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se přitom podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoliv byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně a velmi obsáhle poučen (viz např. věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. II. ÚS 3413/15, II. ÚS 492/15, II. ÚS 234/16 a další). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud však již v celé řadě svých rozhodnutí opakovaně vyjádřil názor, a nezřídka i ve věcech stejného stěžovatele (srovnej např. usnesení ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 246/16, 2016, usnesení ze dne 8. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 245/16, usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10 a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III. ÚS 3359/11 a řadu dalších, dostupných na http://nalus.usoud.cz), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení, resp. o povinnosti předložit rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práv navrhovatele dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak mnohokrát stalo již v řízeních předchozích. Pokud tedy Ústavní soud vychází ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá informace byla navrhovateli objektivně způsobilá zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než řádným podáním, sepsaným k tomu zmocněným advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího (opětovného) poučení, pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj