ECLI:CZ:US:2016:2.US.3297.15.1
sp. zn. II. ÚS 3297/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. K., t. č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Pavlou Trachtovou, advokátkou, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 1999 sp. zn. 11 To 372/99, a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 1999 č. j. 3 T 214/97-213, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2015 a doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2015 a 8. 1. 2016, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí.
2. Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ustanovení §72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující:
"(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo."
Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez jednání odmítne.
4. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
5. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozhodnutí vydaná v roce 1999. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 10. 2015, přiloženého k ústavní stížnosti, dále vyplývá, že stěžovatel ve věci v minulosti již podával návrh na obnovu řízení a že v červnu roku 2015 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Z těchto údajů se jeví být jednoznačným, že napadená rozhodnutí musela být stěžovateli doručena podstatně dříve, než aby mohlo dojít k dodržení předepsané dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti opak ani netvrdí a k otázce včasnosti ústavní stížnosti se jakkoliv nevyjadřuje.
6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2016
JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj