ECLI:CZ:US:2016:2.US.3500.15.1
sp. zn. II. ÚS 3500/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Kosinové, zastoupené JUDr. Věrou Rittichovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 856, Ústí nad Orlicí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 sp. zn. 8 Tdo 757/2015, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství jak vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 11. 2015, stěžovatelka napadla usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 sp. zn. 8 Tdo 757/2015 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 1. 2015 sp. zn. 6 To 389/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 11. 2014 sp. zn. 34 T 117/2014, ve výroku o náhradě škody a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelka se podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelka s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, když se domnívá, že jí měla být požadovaná náhrada přiznána a rozhodnutí Nejvyššího soudu ji nutí vést další řízení.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti nepřiznání náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12 ze dne 5. 2. 2014 či II. ÚS 1077/14 ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).
Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj