ECLI:CZ:US:2016:3.US.112.16.1
sp. zn. III. ÚS 112/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Josefa Žambocha, zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem Eliášova 998, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 11. 2015 č. j. 0 Nt 619/2015-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 10 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu, stěžovateli byla usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územní odbor Děčín, OOP Varnsdorf č. j. KRPU-184446-34/TČ-2015-040218 ze dne 30. 9. 2015 uložena pořádková pokuta ve výši 3.000 Kč. Policejní orgán své rozhodnutí odůvodnil tím, že se stěžovatel bez omluvy nedostavil dne 22. 9. 2015 k podání vysvětlení ve smyslu §158 odst. 7 trestního řádu, ačkoli k tomu byl písemně vyzván.
Okresní soud v Děčíně ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost proti uvedenému rozhodnutí policejního orgánu zamítl. Jak soud uvedl, z předloženého spisového materiálu bylo zřejmé, že byl stěžovatel řádně a s dostatečným předstihem předvolán k podání vysvětlení a byl poučen o následcích, pokud výzvě bez dostatečné omluvy nevyhoví. Skutečnosti, že by uvedené předvolání nepřevzal, že by nebyl dostatečně poučen či že by neměl dostatečný časový prostor k přípravě na tento úkon, stěžovatel ani ve stížnosti nenamítal. Stěžovatelovy tvrzené důvody nedostavení se považoval soud za vágní a ničím nedoložené.
Stěžovatel následně podal ústavní stížnost. V ní namítá, že se k podání vysvětlení nedostavil ze zdravotních důvodů, které mu ani neumožnily se z tohoto úkonu omluvit. Stěžovatel je již starší člověk, policejnímu orgánu se následně (ve stížnosti proti uložení pokuty) omluvil a napodruhé se již k podání vysvětlení dostavil. Pokutu 3.000 Kč považuje za neadekvátní, nepřiměřeně tvrdou a značně represivní. Pokutu spojuje s tím, že v roce 2015 podal několik trestních oznámení, a přirovnává ji k "inkvizičním procesům z dob dávno minulých".
Stěžovatel namítá, že má právo na ochranu zdraví, které musí mít přednost před povinností dostavit se k podání vysvětlení. Stěžovatel je navíc toho názoru, že nebyl dostatečně poučen o následcích nedostavení se a neměl ani dostatečný časový prostor pro přípravu na tento úkon. Z nedoložení lékařské zprávy o zdravotních problémech nelze údajně dovozovat, že by je neměl, neboť stěžovatel nemá povinnost v případě zdravotní indispozice navštívit lékaře právě v daný den a v danou chvíli, kdy to mnohdy ani není možné. Stěžovatel se domnívá, že uložením pokuty bylo zasaženo do jeho osobní cti.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jakkoli lze dát stěžovateli za pravdu, že zdraví člověka převažuje nad povinností dostavit se k podání vysvětlení, je nutno zdůraznit, že stěžovateli byla uložena pokuta za nedostavení se bez omluvy a bez doložení tvrzených zdravotních problémů. Stěžovatel jistě nemá povinnost navštívit lékaře při každé nemoci, měl nicméně povinnost dostavit se k podání vysvětlení, a pokud ji nesplnil, aniž by se řádně omluvil, je logicky nezbytné, aby prokázal, proč tomu tak bylo. Stěžovatel měl koneckonců možnost navštívit lékaře i některý z následujících dnů, což neučinil. I kdyby navíc stěžovateli bylo daného dne skutečně natolik špatně, že nebyl schopen se ani telefonicky omluvit, jistě se mohl pokusit omluvit ve chvíli, kdy se mu udělalo lépe (nikoli až při podání stížnosti), ani to však neučinil. Za těchto okolností nemůže Ústavní soud dát stěžovatelovým námitkám za pravdu.
Pokud jde o námitky, že stěžovatel nebyl dostatečně poučen a neměl prostor se na úkon připravit, v souladu se subsidiaritou ústavní stížnosti je měl stěžovatel uplatnit již ve stížnosti k Okresnímu soudu v Děčíně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3867/13 ze dne 28. 1. 2014). Nic takového však tehdy nenamítal. Koneckonců i v ústavní stížnosti tyto námitky uplatňuje zcela neurčitě. Jak okresní soud zjistil, stěžovatel poučen byl a byl mu dán i dostatečný prostor na přípravu. Pokud přesto stěžovatel poučení a čas na přípravu považoval (nově) za nedostatečné, měl konkrétně vysvětlit, z jakého důvodu tomu tak je.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Jan Filip v. r.
předseda senátu