ECLI:CZ:US:2016:3.US.1633.16.1
sp. zn. III. ÚS 1633/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Brychty, zastoupeného JUDr. Janou Dudovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Kouty 282/67, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. února 2016 č. j. 18 C 366/2013-102 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. listopadu 2015 č. j. 18 C 366/2013-94a, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení jeho základních práv.
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71 byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90. Jeho součástí bylo mimo jiné poučení stěžovatele o přípustnosti dovolání za podmínek stanovených v §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
3. Dne 2. 11. 2015 stěžovatel u soudu prvního stupně podal žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce ve věci podání dovolání proti uvedenému usnesení městského soudu. Podání bylo rovněž označeno jako dovolání.
4. Usnesením obvodního soudu ze dne 26. 11. 2015 č. j. 18 C 366/2013-94 vydané asistentkou soudce byl stěžovatel vyzván, aby si pro podání dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 5. 3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66 a proti usnesení městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90 zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal dovolání. Současně byl poučen, že pokud do 30 dnů od doručení výzvy nebude obvodnímu soudu prvního stupně doložena plná moc advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno.
5. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel námitky s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti ze dne 2. 11. 2015, v níž žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce pro podání dovolání.
6. Usnesením obvodního soudu ze dne 29. 2. 2016 č. j. 18 C 366/2013-102 bylo námitkami napadené usnesení potvrzeno. Obvodní soud v odůvodnění uvedl, že o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů bylo již pravomocně rozhodnuto, a to usnesením městského soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j. 25 Co 338/2015-90, resp. potvrzeným usnesením obvodního soudu ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71. Nic na tom podle obvodního soudu nemění ani skutečnost, že stěžovatel následně podal opětovnou žádost, neboť rozhodování o takové žádosti je již nadbytečné.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obvodní soud napadenými usneseními zasáhl do jeho základních práv, zejména práva na právní pomoc zaručeného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z obsahu ústavní stížnosti je současně zřejmé, že stěžovatel tvrdí rovněž zásah do práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny.
8. Stěžovatel postupu obvodnímu soudu zejména vytýká, že nepřihlédl k procesnímu stavu, kdy o dřívější žádosti o ustanovení právního zástupce (ze dne 2. 11. 2015) nebylo dosud rozhodnuto, a že nepřihlédl k jím tvrzené neschopnosti zaplatit soudní poplatky a nést náklady s tím spojené. Stěžovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že objektivní nedostatek finančních prostředků by neměl být překážkou přístupu k soudu tak, jak je tomu v nyní projednávané věci.
III.
Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti
9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Zjistil, že ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpal všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práv poskytuje; ústavní stížnost proto byla shledána přípustnou (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle
čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575), dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
12. Tento závěr však nelze v posuzované věci učinit.
13. Podstatou ústavní stížnosti je jednak tvrzení stěžovatele o nedostatku finančních prostředků na zaplacení soudního poplatku a nákladů s řízením spojených, jednak tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces. Ústavní soud uvádí, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce z řad advokátů, proto se zabýval pouze ústavností postupu a rozhodování o stěžovatelově návrhu na osvobození od soudních poplatků a zejména ustanovení právního zástupce.
14. Obvodní soud v rozhodnutí o námitkách zejména uvedl, že žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce již byla předmětem jeho dřívějšího rozhodnutí, které bylo následně potvrzeno odvolacím soudem. Konkrétně šlo o usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2015 č. j 25 Co 338/2015-90, kterým bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ze dne 23. 7. 2015 č. j. 18 C 366/2013-71 o zamítnutí žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro podání dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 5. 3. 2015 č. j. 25 Co 21/2015-66. S přihlédnutím k tomuto procesnímu stavu věci Ústavní soud souhlasí se závěrem obvodního soudu, že na uvedeném nemůže nic změnit ani pozdější opětovná žádost stěžovatele, neboť další rozhodování je nadbytečné. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu (zejména usnesení ze dne 8. 4. 2015 ve věci sp. zn. 31 NSCR 9/2015 a usnesení ze dne 26. 8. 2014 sp. zn. 29 NSČR 82/2014; rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ústavní soud zejména souhlasí se závěrem, že postup, jímž by tuto otázku znovu hodnotil obvodní soud, by - nesmyslně - vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež by ústila jen v potřebu rozhodovat o dalších žádostech o ustanovení zástupce. Právo stěžovatele na právní pomoc proto nebylo dotčeno.
15. Postupem soudu prvního stupně v projednávané věci nedošlo k zásahu do práv stěžovatele, proto byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu