ECLI:CZ:US:2016:3.US.1661.16.1
sp. zn. III. ÚS 1661/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele B. K., zastoupeného JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou, sídlem Hasskova 95/16, Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2016 č. j. 37 Co 74/2016-341, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a a) nezletilé N. C. a b) Z. C., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Usnesením Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 8. 2015 č. j. 10 P 8/2012-317 byla za neuskutečněný styk v roce 2014 první vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") se stěžovatelem (otcem nezletilé) uložena druhé vedlejší účastnici (dále jen "matka") pokuta 2 500 Kč za každý nerealizovaný styk, a to v celkové výši 27 500 Kč, dále jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. K odvolání matky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením napadeným ústavní stížností změnil usnesení okresního soudu tak, že se matce ukládá pokuta v celkové výši 550 Kč a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že matce byla již předtím (v roce 2014) uložena pokuta za nezrealizované styky se stěžovatelem ve výši 10 000 Kč, že se stěžovatel domáhal opětovného uložení pokut, protože ani v navazujícím období od června do října 2014 nedošlo k žádné změně, a dále že se matka bránila tím, že dcera styk zásadně odmítá a že není schopna s ohledem na její věk daný postoj změnit. Dále vzal krajský soud v úvahu znalecký posudek znalkyně Mgr. Nory Brátkové, podaný dne 25. 4. 2015, a výslech této znalkyně v řízení o návrhu prarodičů ze strany otce na úpravu styku s nezletilou, jakož i zprávu Psychocentra - manželské a rodinné poradny kraje Vysočina v Třebíči ze dne 5. 2. 2016, z nichž vyplynulo, že nezletilá má vůči stěžovateli pouze negativní vztah, že tento postoj ovlivňuje matka nevědomými pohnutkami a že v rámci mediace, probíhající i za přítomnosti nezletilé, rodiče spolupracují a jsou ochotni spolu komunikovat, přičemž matka podporuje dceru ve větší vstřícnosti k otci. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavřel, že odmítavý postoj nezletilé je dlouhodobou záležitostí a matka na něm má svůj podíl, nyní se však nezletilá nachází v období dospívání a matka není s to její postoj změnit; ke změně může vést pouze psychoterapeutická péče, která byla se všemi zahájena, matka spolupracuje, a okresním soudem uložená pokuta by mohla být kontraproduktivní.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že o odvolání matky proti opakovanému uložení pokuty bylo krajským soudem rozhodnuto až v březnu 2016, po celou dobu řízení byla situace obdobná, ne-li stejná, a až pod tíhou obavy matky a nezletilé, že jí bude uložena opakovaně pokuta, došlo k účasti na psychoterapeutickém sezení. Dále namítl, že napadené rozhodnutí, kterým byla snížena opakovaná pokuta, ve svém důsledku nemotivuje povinného rodiče a nezletilé dítě k tomu, aby respektovali a dodržovali soudní rozhodnutí o úpravě styku.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předně musí připomenout, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); jaké vady to přitom ("typově") jsou, plyne z judikatury Ústavního soudu. S ohledem na to nemůže být za opodstatněnou považována taková ústavní stížnost, jejíž podstatou je polemika s příslušnými skutkovými a právními závěry obecných soudů z hlediska jejich věcné správnosti, ale jen ta, v níž stěžovatelé obsahově vytýkají pochybení mající povahu tzv. kvalifikovaných vad.
7. Stěžovatel brojí proti usnesení krajského soudu s tím, že uvedený soud uložil matce nepřiměřeně nízkou, a tudíž nedostatečně motivující pokutu za neuskutečněný styk s nezletilou. Z napadeného rozhodnutí je patrno, že se uvedený soud otázkou výše pokuty uložené okresním soudem pečlivě zabýval, a svůj závěr, podle něhož bylo namístě přistoupit k jejímu snížení, řádně, tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení zdůvodnil, přičemž skutečnosti, o které své rozhodnutí opřel, nelze považovat (z věcného hlediska) za evidentně bezvýznamné či dokonce irelevantní. Vyslovil-li stěžovatel - v obecné rovině - názor, že snížení pokuty nemotivuje povinného rodiče, nelze přehlédnout, že na argumentaci krajského soudu, zohledňující konkrétní okolnosti případu, dle níž s ohledem na (nadějně) probíhající mediaci by naopak pokuta ve výši, jak ji stanovil okresní soud, mohla být kontraproduktivní, v podstatě nijak nezareagoval. Ústavnímu soudu tak není zřejmé, v jakém ohledu měl krajský soud z hlediska ústavnosti pochybit, a - byť to podstatné není - vlastně ani z hlediska věcné správnosti, neboť postup tohoto soudu byl citlivý, resp. taktický, a vzhledem k věku nezletilé v zájmu i samotného stěžovatele [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 3489/15 (http://nalus.usoud.cz)].
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu