ECLI:CZ:US:2016:3.US.240.16.1
sp. zn. III. ÚS 240/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. T. R., 2. nezl. T. R., 3. nezl. B. R. a 4. H. R., proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 0 P 35/2012 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 479/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 21. 1. 2016, doručeným elektronicky Ústavnímu soudu téhož dne a prostřednictvím pošty dne 26. 1. 2016, napadl 1. stěžovatel jménem svým i jménem dalších stěžovatelů shora označená soudní rozhodnutí a domáhal se jejich zrušení, a to pro porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 až 38 Listiny základních práv a svobod. Současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci.
Podání stěžovatele však nebylo možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, především pak stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§34, 72, 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl a vede (viz věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3425/15, I. ÚS 3412/15, III. ÚS 3418/15 a další), se přitom podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Stejně jako ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 3409/15 či I. ÚS 233/16 se Ústavní soud proto uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Jde-li o návrh na přednostní projednání věci, takový postup by byl možný pouze za předpokladu, že by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; v opačném případě tento návrh jako návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti (a zvláštního výroku není třeba).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu