ECLI:CZ:US:2016:3.US.2576.15.1
sp. zn. III. ÚS 2576/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Honební společenstvo Poštorná, se sídlem Poštorná, ul. Hlavní 45/26, zastoupeného Mgr. Jiřím Košíčkem, advokátem, AK se sídlem Hustopeče, Janáčkova 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015 č. j. 8 As 81/2013-143 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013 č. j. 10 Ca 297/2009-206, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti Krajského úřadu Jihomoravského kraje a Ministerstva zemědělství, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 19. 8. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 8. 2015, Honební společenstvo Poštorná (dále též jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhlo, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve správním soudnictví ve věci návrhu žalobce na jeho registraci a zapsání do rejstříku honebních společenstev, a Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout podle právního názoru Ústavního soudu. Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, právo na ochranu majetku a vlastnictví a právo sdružovací.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 17. 8. 2009 rozhodnutím č. j. 20745/2009-16230 Ministerstvo zemědělství (dále jen "žalovaný") rozhodlo o odvolání Honebního společenstva Poštorná-Háje tak, že změnilo rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. JMK 43140/2009, kterým bylo podle §30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), zastaveno řízení ve věci registrace žalobce, tak, že "Návrh Honebního společenstva Poštorná ze dne 21. 11. 2002 na registraci Honebního společenstva Poštorná a jeho zapsání do rejstříku honebních společenstev, označený jako "Oznámení o uvedení právní povahy, stanov a orgánů honebního společenstva do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti" se podle §20 odst. 4 písm. a) zákona o myslivosti zamítá. Ministerstvo zemědělství konstatovalo, že podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti Honební společenstvo Poštorná zaniklo ke dni 31. 3. 2003 a k témuž dni zanikla společenstevní honitba Poštorná." Uvedenému rozhodnutí žalovaného předcházela četná řízení před správními orgány i před soudy ve správním soudnictví.
Dne 27. 6. 2013 usnesením č. j. 10 Ca 297/2009-206 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2009 č. j. 20745/2009-16230 odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV).
Správní soud dospěl k závěru, že ke svolání valné hromady dne 21. 11. 2002 nedošlo řádným způsobem, tj. ani podle stávajících platných stanov Honebního společenstva Poštorná, ani podle §22 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v té době již účinného. Tato valná hromada tak není platná, neboť byla svolána ve zjevném rozporu s tehdy platnými stanovami a nebyl dodržen ani postup podle §22 odst. 1 zákona o myslivosti, v tehdy platném znění. Rozhodnutí učiněná touto valnou hromadou, včetně volby honebního starosty p. Šalé, jsou neplatná. Oznámení podané panem Šalé jménem Honebního společenstva Poštorná bylo podáno osobou, která neměla oprávnění jednat jménem tohoto honebního společenstva.
Správní soud dále uvedl, že jménem Honebního společenstva Poštorná žalobu podal (podepsal ji i zmocnění advokáta k zastupování) pan M. Šalé, který nebyl oprávněn jménem žalobce jednat (činit právní úkony) z titulu honebního starosty, neboť nebyl platně zvolen do této funkce a nestal se tak statutárním orgánem Honebního společenstva Poštorná.
Správní soud proto z uvedeného důvodu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu odmítl, neboť nebyly splněny podmínky řízení. Správní soud dodal, že podání soudu musí vždy za právnickou osobu činit fyzická osoba, jíž z titulu funkce - postavení statutárního orgánu či na základě zvláštního zmocnění, přísluší jednat jménem označeného žalobce; v daném případě jménem žalobce toto podání učinil pan M. Šalé, jemuž takové postavení nesvědčilo.
Dne 24. 6. 2015 rozsudkem č. j. 8 As 81/2013-143 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti usnesení správního soudu ze dne 27. 6. 2013 č. j. 10 Ca 297/2009-206 jako nedůvodnou zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II až IV). Kasační soud konstatoval, že správní soud žalobu neposuzoval meritorně, a proto jediným možným důvodem podání kasační stížnosti tak byla nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační soud tak mohl v kasačním řízení přezkoumat jen to, zda správní soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek, přičemž shodně jako správní soud shledal, že za stěžovatele nejednala osoba, která by k tomu byla oprávněna. Podmínky řízení tak nebyly splněny.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že napadeným rozsudkem kasačního soudu ze dne 24. 6. 2015 č. j. 8 As 81/2013-143 byl porušen čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. zásada rovnosti účastníků soudního řízení "a to zejména tím, že prakticky od roku 2002 do dnešního dne nebylo ze strany státních orgánů jako zástupců veřejné moci a i ze strany soudů rozhodnuto o tom, zda se stěžovatel stal řádným držitelem příslušné honitby. Jeho práva jsou tak po dobu 13 let neujasněná..."
Podle stěžovatele bylo porušeno též právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny, právo na svobodné sdružování dle čl. 20 Listiny a právo na zákonný proces dle hlavy páté Listiny, hlavy čtvrté Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"), a řízení bylo přehnaně formální.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že dotčené osoby nevyužily k ochraně svého práva zákonné procesní prostředky jim náležející dle ustanovení §22 odst. 8 zákona o myslivosti, dle něhož " Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7.", resp. dle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. (v tehdy účinném znění), dle něhož "Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména... c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem."
Za této situace byl správní soud nucen otázku zákonnosti rozhodnutí valné hromady Honebního společenství Poštorná konané dne 21. 11. 2002 posoudit sám jako předběžnou otázku, což také učinil, přičemž kasační soud potvrdil, že tak učinil v souladu se zákonem.
Ústavní soud je toho názoru, že důvody, pro které správní soud napadeným usnesením správní žalobu stěžovatele odmítl, byly přehledně a zcela srozumitelně v tomto usnesení, stejně jako v navazujícím zamítavém rozsudku kasačního soudu, vyloženy.
Tvrzené porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem s právními závěry správního soudu a kasačního soudu při posuzování otázky splnění podmínek řízení o správní žalobě, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci napadených rozhodnutí založit nemohly.
Právní závěry správního soudu i kasačního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich ústavně akceptovatelné odůvodnění, v nichž bylo reagováno na všechny námitky, stěžovatelem znovu uplatněnými v ústavní stížnosti, plně odkázat.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu