ECLI:CZ:US:2016:3.US.2605.16.1
sp. zn. III. ÚS 2605/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Vaňka, zastoupeného JUDr. Lukášem Svrčkem, advokátem, sídlem Dělnická 1a/434, Havířov-Město, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 3. srpna 2016 č. j. 2 KZN 4082/2016-10 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality ze dne 30. června 2016 č. j. KRPZ-7440-100/TČ-2011-151571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení §143 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Toho se měl dopustit tak, že dne 4. 9. 2011 jako řidič vozidla přehlédl při jízdě o rychlosti nejméně 50 km/h chodkyni na přechodu pro chodce, nestačil před střetem s ní vozidlo ubrzdit, v důsledku čehož srazil uvedenou chodkyni a způsobil jí rozsáhlá zranění, na něž za několik hodin v nemocnici zemřela. Dle napadeného usnesení závěr o stěžovatelově vině podporují zejména svědecké výpovědi a závěry znaleckých posudků z oboru dopravy a zdravotnictví. Věc byla usnesením policejního orgánu ze dne 27. 1. 2012 č. j. KRPZ-7440-70/TČ-2011-151571 odložena, neboť policejní orgán dospěl k závěru, že uvedenou dopravní nehodu zavinila usmrcená chodkyně.
3. Trestní stíhání stěžovatele bylo znovu zahájeno až v návaznosti na kontrolu provedenou Nejvyšším státním zastupitelstvím podle ustanovení §12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"). Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, ze dne 30. 6. 2016 č. j. KRPZ-7440-100/TČ-2011-151571 proto bylo na základě písemného pokynu státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení §143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku.
4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 4. 7. 2016 stížnost, která byla napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství") zamítnuta jako nedůvodná, když nebylo shledáno, že by policejní orgán postupoval v rozporu s trestním řádem. Krajské státní zastupitelství dospělo k závěru, že stěžovatel porušil povinnost neohrozit chodce, který se zjevně chystal přecházet pozemní komunikaci.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Napadená rozhodnutí jsou dle stěžovatele v rozporu s principem právní jistoty, který je dle judikatury Ústavního soudu neoddělitelným znakem právního státu. Trestní stíhání bylo zahájeno již podruhé pro skutek starý skoro pět let, když v prvém případě byla tato věc po obsáhlém prověřování odložena. Protože nebyly provedeny žádné další úkony trestního řízení, usnesení o zahájení trestního stíhání se opírá o stejné skutkové zjištění, které vedlo k odložení věci před čtyřmi lety. Dle stěžovatele tím došlo k porušení ustanovení §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť policejní orgán nezahájil neprodleně trestní stíhání poté, co zjištěné okolnosti nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin. Naopak po skončení prověřování byla věc odložena a před zahájením trestního stíhání nebyla zjištěna žádná nová skutečnost. Takový postup je dle stěžovatele v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
6. Ještě dříve, než Ústavní soud přistoupil k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Těžištěm stěžovatelovy argumentace je námitka porušení principu právní jistoty a postupu policejního orgánu v rozporu s ustanovením §160 odst. 1 trestního řádu. Těmto námitkám však Ústavní soud nemohl přisvědčit. Trestní předpisy nepřípustnost stíhání po určité době od odložení věci nezakotvují (srov. zejména ustanovení §11 trestního řádu a contrario). Dovolává-li se stěžovatel ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu, pak je třeba uvést, že toto ustanovení upravuje povinnost policejního orgánu zahájit trestní stíhání neprodleně poté, co jím zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují spáchání trestného činu. Dle Ústavního soudu může být "odůvodněnou skutečností" i právní názor (a to dokonce i nový či změněný) nadřízeného (dozorového) orgánu v podobě nápravného opatření podle §12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství.
9. Z hlediska ochrany stěžovatelem dovolávaných ústavních hodnot, jako jsou právní jistota a předvídatelnost postupu orgánů činných v trestním řízení, představuje popsaný postup sice zásah do stěžovatelových ústavních práv, avšak zásah, který nevybočuje z ústavně vymezených pravidel trestního stíhání. Především třeba zdůraznit, že takový postup neodporuje ani znění, ani smyslu trestního řádu (čl. 8 odst. 2 Listiny). Rovněž intenzita zásahu do uvedených hodnot je přiměřená požadavkům ochrany dalších ústavních hodnot. V daném případě jde především o ústavní práva poškozených, a přehlížet pak nelze ani obecný zájem společnosti na řádném vyšetřování podezření z trestného jednání (k tomu viz v podrobnostech nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ani časový odstup od šetřené události, ani značná časová délka přípravného řízení nezakládá tedy bez dalšího nepřípustnost trestního stíhání.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu