ECLI:CZ:US:2016:3.US.2662.15.1
sp. zn. III. ÚS 2662/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jolany Morley, 2) Ing. Karolíny Bartošové, 3) Ing. Evy Klímové a 4) Jiřího Klímy, všichni zastoupeni JUDr. Janem Kučerou, advokátem, sídlem Římská 104/14, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2015, č. j. 21 Cdo 15/2014-575, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Věry Klímové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadli v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu a požadovali jeho zrušení a současně žádali, aby Ústavní soud uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit jim náklady řízení. Podle jejich názoru Nejvyšší soud zasáhl do jejich ústavně zaručených základních lidských práv, zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jejich námitky se koncentrují zejména do tvrzení, že dovolání bylo podáno opožděně, že Nejvyšší soud řešil právní otázky, které vůbec nebyly vymezeny jako dovolací důvod, a vydal překvapivé rozhodnutí.
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že v průběhu dědického řízení (vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 13/2009) po zemřelém Ing. Jiřím Klímovi došlo ke sporu, zda zůstavitel pořídil závěť. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 30. 5. 2012 č. j. 26 D 13/2009-333 uložil vedlejší účastnici, aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podala žalobu proti stěžovatelům na určení, že je závětní dědičkou dle ústní závěti zůstavitele. Usnesení napadla vedlejší účastnice odvoláním a v průběhu odvolacího řízení Městský soud zjistil, že soud prvního stupně postupoval správně, když odkázal vedlejší účastnici na podání žaloby, že však soud prvního stupně opomenul, že petit se nemůže vztahovat jen k platnosti závěti, ale i k jejímu obsahu, proto usnesením ze dne 27. 9. 2012 č. j. 24 Co 237/2012-437, změnil usnesení soudu prvního stupně jen tak, že se vedlejší účastnici ukládá, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podala žalobu proti stěžovatelům na určení, že dle ústní závěti je dědičkou veškerého majetku zůstavitele s výjimkou specifikovaných peněžních částek, které mají nabýt stěžovatelé. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud tak, že zrušil usnesení Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 6 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení, dále zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 12. 2013 č. j. 6 C 28/2013-111 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 č. j. 68 Co 390/2014-175 jako rozhodnutí, ohledně nichž sice dovolání nebylo podáno, ale které jsou dovoláním ve smyslu §242 odst. 2 občanského soudního řádu dotčeny (pozn. šlo o rozsudky, kterými soudy rozhodly o žalobě vedlejší účastnice o určení jejího dědického práva).
3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpaly všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jak vyplývá z výroku napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. Nejvyšší soud vrátil věc soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Řízení tak dále pokračuje a stěžovatelům jsou k dispozici zákonné procesní prostředky, kterými mohou napadnout případné pro ně nepříznivé rozhodnutí.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Vzhledem k rozhodnutí o ústavní stížnosti nebylo třeba samostatně rozhodovat o návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj