ECLI:CZ:US:2016:3.US.2676.15.1
sp. zn. III. ÚS 2676/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 2. června 2015 č. j. 20 C 198/2014-26, za účasti Okresního soudu v Liberci, jako účastníka řízení, a společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., sídlem Duhová 425/1, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") a požadovala jeho zrušení, neboť má zato, že jím byla porušena její základní práva zaručená ústavním pořádkem, zejména její právo odpovídající ústavním principům zakotveným v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. K věci uvedla, že napadeným rozsudkem byla zavázána k povinnosti uhradit vedlejší účastnici částku 3 296 Kč s příslušenstvím. Nemohla se však řádně pro nesprávný úřední postup soudu účastnit soudního řízení, soud o věci rozhodl na jednání, nicméně ji řádně k jednání nařízenému na den 2. 6. 2015 nepředvolal, a tím byla zkrácena na svých ústavně zaručených právech. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje na postup soudu s doručováním předvolání, které bylo zasláno na adresu X1,
přičemž ze soudního spisu vyplývá, že vedlejší účastnice ji označila s doručovací adresou X2(na tuto adresu okresní soud doručil elektronický platební rozkaz), ona sama v odporu uvedla jakožto adresu svého sídla a doručovací adresu X2 a číslo datové schránky. Napadený rozsudek jí byl doručen do datové schránky. Přesto, že okresní soud měl k dispozici údaje o doručovací adrese a datové schránce, předvolání na jednání dne 2. 6. 2015 zaslal na adresu jejího trvalého bydliště X1. Stěžovatelka posléze namítala, že vhození předvolání do její schránky na adrese X1 (správně má být "A1") a navazující doručení fikcí nelze považovat za doručení řádné. Výslovně stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s hodnocením procedury doručování předvolání k ústnímu jednání, které okresní soud zařadil do odůvodnění napadeného rozsudku.
3. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka formulovala žádost, aby v případě jejího úspěchu uložil českému státu povinnost nahradit jí náklady řízení.
4. V souvislosti s uplynutím mandátu ústavního soudce JUDr. Vladimíra Kůrky byla předmětná věc (tomuto soudci zpravodaji přidělená a ke dni 16. 12. 2015 neskončená), na základě ustanovení §12 odst. 17 (přechodná ustanovení) rozvrhu práce Ústavního soudu v platném znění (č. j. Org. 65/15), přidělena novému soudci zpravodaji, a to prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc., čemuž (jakož i rozhodnutí pléna o ustavení senátů ze dne 8. 12. 2015 č. j. Org. 60/15) odpovídá složení senátu; Ústavní soud stěžovatelku o této změně vyrozuměl.
5. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle ustanovení §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 je takovým prostředkem i žaloba pro zmatečnost.
6. Z obsahu ústavní stížnosti je zcela zřejmé, že stěžovatelka vytýká okresnímu soudu, že v důsledku jeho postupu při doručování předvolání k ústnímu jednání, jí byla odňata možnost jednat před soudem, konkrétně, že se nemohla zúčastnit ústního jednání dne 2. 6. 2015. Případná existence této vady je typickým důvodem pro podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 3 občanského soudního řádu (ve stěžovatelčině případě s ohledem na výši požadované částky se uplatní věta druhá tohoto ustanovení). Jestliže stěžovatelka žalobu pro zmatečnost nepodala, pak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a proto je její ústavní stížnost nepřípustná.
7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj