ECLI:CZ:US:2016:3.US.281.16.1
sp. zn. III. ÚS 281/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luboše Nosála, zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou, sídlem Horní Lán 1328/6, Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2015 č. j. 53 Co 172/2015-112, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a navrhoval jeho zrušení z důvodu porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z důvodu zásahu do práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že předmětem kauzy je žaloba na náhradu nemateriální újmy dle §31a zákona č. 82/1998 Sb. vzniklé z titulu nezákonného rozhodnutí a nepřiměřené délky soudního řízení. Napadeným rozsudkem rozhodoval městský soud o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2015 č. j. 20 C 52/2014-88, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (vedlejší účastnice během řízení namítla promlčení, obvodní soud námitku akceptoval); městský soud prvostupňový rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dále stěžovatel uvedl, že otázka promlčení již byla v rámci obdobné kauzy řešena Nejvyšším soudem, proto stěžovatel z opatrnosti podává proti rozsudku odvolacího soudu tuto ústavní stížnost, když ve vztahu k otázce promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy by dovolání mohlo být odmítnuto jako zjevně bezúspěšné.
3. Z rozsudku městského soudu Ústavní soud zjistil, že jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, u něhož se stěžovatel domáhal, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu částku 138 337 Kč s příslušenstvím. V závěru rozsudku je zařazeno poučení o možnosti podat dovolání, jehož přípustnost podle §237 a §238a občanského soudního řádu je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
4. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Podání ústavní stížnosti je namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody stěžovatele selžou. V nyní projednávaném případě byl stěžovatel v napadeném rozsudku městského soudu, v souladu s občanským soudním řádem, poučen o možnosti podat dovolání proti danému rozhodnutí. Proto je třeba uzavřít, že stěžovatel nevyčerpal všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a jeho návrh je proto ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, návrhem nepřípustným.
6 Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelova ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj