ECLI:CZ:US:2016:3.US.3009.15.1
sp. zn. III. ÚS 3009/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., t. č. Věznice Pardubice, zastoupeného Mgr. Barborou Mikuleckou, advokátkou, se sídlem Masarykovo nám. 1544, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. srpna 2015 č. j. 20 Co 315/2015-44 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. června 2015 č. j. 15 C 117/2014-29, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a QUADRO s. r. o., IČO 49810618, se sídlem Za Vápenkou 367, Trutnov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 10. 2015 a k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 10. 12. 2015, stěžovatel napadl shora označená soudní rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i potažmo právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") bylo v řízení o stěžovatelově žalobě proti QUADRO s. r. o. na určení vlastnického práva k nemovitostem rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se zamítá jeho žádost o ustanovení právního zástupce, a to z důvodu, že stěžovatel nepředložil ve stanovené lhůtě řádně vyplněné Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
3. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") bylo k odvolání stěžovatele usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud vyšel z toho, že bylo na žalobci, aby věrohodným způsobem prokázal své poměry, a že této své povinnosti nedostál, neboť na jedné straně tvrdil, že nemá žádný majetek a že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemá žádné příjmy, na straně druhé uvedl, že podstoupil dlouhodobý ozdravný pobyt v zahraniční, který vedl ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Z čeho tento pobyt, resp. své základní i další potřeby stěžovatel v minulých letech hradil, nijak nevysvětlil, ačkoliv nepochybně musel mít prostředky k úhradě tohoto svého pobytu, trvajícího již od roku 2009, a to tím spíše, že se jednalo o pobyt ozdravný.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že krajský soud založil své rozhodnutí na hypotetických úvahách o jeho finanční situaci v minulosti, tj. v době pobytu v zahraničí, aniž by jeho aktuální situaci, determinovanou z velké míry výkonem trestu odnětí svobody, považoval za relevantní. Ovšem vzhledem k výkonu trestu ve věznici s ostrahou je možnost opatřit si finanční prostředky na úhradu nákladů soudního řízení podstatně omezená. Odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu vykazuje "nedostatky" ústavněprávního významu, neboť mělo být jeho tvrzení o aktuální sociální situaci "znevěrohodněno" údaji o dřívější sociální situaci. Přitom dlouhodobá zdravotní omezení vedou často ke zhoršení výdělečných možností i majetkových poměrů dotčené osoby (zdravotní stav omezuje člověka v možnosti pracovat, saturovat své sociální potřeby, včetně nákladů na léčbu, vede ke ztenčení dříve vytvořených úspor), především pak nutno trvat na tom, že soudy při rozhodování podmíněném majetkovými poměry braly zřetel na aktuální situaci v době podání žaloby, resp. žádosti.
5. Při rozhodování o žádosti o osvobození od soudního poplatku nutno zohlednit i povahu uplatněného nároku a tomu odpovídající charakter řízení. V daném případě jde o žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti, přičemž úvahy o vztahu mezi výší soudního poplatku na straně jedné a důsledky, které může mít pro stěžovatele úspěch v řízení, na straně druhé, v odůvodnění usnesení krajského soudu chybí. Obecné soudy se také nevypořádaly s námitkou nebezpečí z prodlení, kdy nemovitost je postižena exekučním příkazem soudního exekutora.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
6. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Jak patrno z ústavní stížnosti, stěžovateli je známo, jaké je postavení Ústavního soudu v ústavním systému, resp. jaký je (vzhledem k němu) jeho vztah k obecné justici, pokud jde o meze přezkumu jejich rozhodnutí, konkrétně pak ve věcech žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ve smyslu §30 a §138 odst. 1 občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu není třeba se k této otázce blíže vyjadřovat a postačí odkázat na poměrně obsáhlou judikaturu Ústavního soudu [viz např. usnesení ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. III. ÚS 1579/13, popř. usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 2251/15 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. Jde-li o věc nyní souzenou, obecné soudy z mezí ústavnosti nevybočily. Nutno vyjít z principu, že pokud účastník řízení žádá využití určitého "dobrodiní", jež mu uvedená ustanovení poskytují, lze po něm spravedlivě požadovat, aby s obecnými soudy řádně spolupracoval, konkrétně pak aby věrohodným způsobem prokázal, jaké jsou jeho (mj.) majetkové poměry. V daném případě stěžovatel musel nepochybně hradit nemalé výdaje spojené se svým dlouhodobým léčebným a rehabilitačním pobytem v zahraničí, ovšem to, jaký byl původní finanční objem tohoto majetku a do jaké míry došlo ke "ztenčení dříve vytvořených úspor", jak sám uvedl, už nijak neozřejmil, a to ani v řízení o této ústavní stížnosti. Za daného stavu není Ústavnímu soudu zcela zřejmé, v jakém ohledu měly obecné soudy pochybit, když uzavřely, že stěžovatel své poměry věrohodně neprokázal (natož pak, proč by měl být jejich závěr "excesivní"). Namítl-li stěžovatel, že obecné soudy jsou povinny vždy hodnotit "sociální situaci účastníka aktuálně existující", lze se s tímto názorem ztotožnit, ovšem tato námitka zde není přiléhavá, neboť aby tak soudy mohly učinit, musí být poměry účastníka postaveny najisto, k čemuž však nedošlo z důvodů na straně stěžovatele, který pochybnosti o pravdivosti svého tvrzení o nemajetnosti, pramenící (byť) z minulé, nikoliv však irelevantní skutečnosti, nevyvrátil. Za tohoto stavu nemohly obecné soudy hodnotit ani "povahu uplatněného nároku" či nebezpečí z prodlení, jak se stěžovatel domáhal, a proto i tuto argumentaci musel Ústavní soud jako nepřípadnou odmítnout.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu